88. aukce, číslo katalogu 26 Joža Uprka se v tomto díle opět představuje jako umělec neodmyslitelně spjatý s folklorem a venkovským lidem, jako malíř fascinovaný národopisem a vesnicí obecně. Zachycen je tu oráč kráčející za pluhem, v záplatovaném těžkém kabátě, se dvěma zapřaženými hnědáky vedenými dívkou či ženou oděnou v podobně záplatovaný kabát, pod nímž však vysvítají tradiční bíločervené krajkové šaty. Tato scéna dominuje jednoduše pojaté krajině brzkého jara ještě prokřehlého doznívající zimou. S neutuchající energií zde Uprka pracuje s charakteristickým rukopisem, jenž je suverénní, dynamicky využívá štětce, přesně konstruuje kompozici na diagonálu a s chutí pracuje s přehnanou světelnou expozicí. Zdá se, že umělec navzdory věrnému podání nevypráví pouze o konkrétní situaci a nevytváří pouhou momentku, ale daří se mu zachytit atmosféru a vztah i vzájemné city pojící jednotlivé aktéry. Celý výjev lze také chápat nejen jako náhodný moment ze života venkovanů, ale i pohledem cyklickým, jenž právě na vesnici hrál a dosud hraje větší roli, než je tomu v rámci lineárně chápaného času městských aglomerací. S historií tohoto plátna se pojí také příběh týkající se prvního majitele obrazu. Byl jím dr. Adolf Hrstka, český lékař a vlastivědný pracovník působící ve Štramberku a podílející se mj. na záchraně pozůstatků štramberského hradu s jeho charakteristickou věží (trůbou). Dr. Hrstka podle všeho Orání získal v období první světové války. Z jeho vzpomínek vyplývá, že nebylo vždy snadné od Uprky nějaký obraz koupit, ovšem Orání, „moje braunky“, jak je dr. Hrstka označoval, pořídil od mistra za 777 zlatých a 7 krejcarů. Ze vzpomínek dr. Hrstky víme i to, že Uprku vícekrát navštívil, a při prohlídce malířova hospodářství mohl dokonce obdivovat „in natura“ i ustájené hnědáky zachycené na obraze, kteří se pravděpodobně objevují i na malbě Vláčení ze sbírek Národní galerie v Praze (1910). To, že byl obraz ve vlastnictví dr. Hrstky, potvrzuje i monogram AH vyvedený tužkou na rubové straně slepého rámu. Autenticitu díla potvrzuje i jeho vystavení a reprodukování v katalogu Jubilejní výstavy Joži Uprky (A. Veselý, Praha, Myslbek, 1931, repro., nestránkováno) a dále jeho přítomnost v odborné literatuře (Š. Jež / J. Obrovský: Joža Uprka, k pátému výročí umělcovy smrti, Praha 1944, pod názvem Na oračce, repro. č. 53). Nejen na základě výše zmíněného, ale i kvůli vzácnému výskytu takto reprezentativních autorových prací na trhu s uměním lze toto plátno označit za výjimečnou sběratelskou příležitost. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.