88. Aukce, číslo katalogu 27 Snové plátno Únos Angeliny představuje na trhu vzácně se vyskytující ranou práci Václava Zykmunda, svébytného a intelektuálně založeného umělce, aktivního činitele avantgardních uměleckých experimentů, spoluzakladatele edice a později i uměleckého uskupení Ra a v pozdějších letech i významného a velice oblíbeného pedagoga Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho znalosti fotografie, f ilmu, hudby, literatury a především pak filosofie a sociologie otevíraly studentům nové obzory i smysl pro souvislosti a velmi podpořily ducha svobody a revolty ve studentech, kteří u něj ještě stihli absolvovat před rokem 1969, kdy musel na svůj post učitele z politických důvodů rezignovat. Výtvarné umění a především pak svobodné sebevyjadřování bylo Zykmundovou celoživotní filosofií a stylem života. Malovat začal již na reálce v Rakovníku. V té době vytvářel rabasovsky a cézannovsky orientované krajiny a kromě těchto velikánů moderní krajinomalby obdivoval i Fillu, Deraina nebo Justitze, k jejichž reprodukcím se dostal skrze otcovy časopisecké akvizice. Podle vlastních slov zvrat v jeho tvorbě nastal po přečtení článku André Bretona uveřejněného v Panoramě. Později dokonce texty Bretona a dalších významných literátů surrealismu překládal do češtiny; mezi jinými například i literární dílo Salvadora Dalího, kterého obdivoval především jako malíře, což je patrné právě z maleb vytvořených v druhé polovině 30. let, tedy i z předloženého díla. Právě v nich, ale i jejich básnických názvech se objevují prvky ironie přecházející až do dadaistické svévole. K osvobození imaginace bylo totiž podle mladých avantgardistů zapotřebí nového jazyka – poezie. Ta měla být „nasazením“ a „oslovením“ toho „lidského v člověku“. Právě rok 1937 lze v Zykmundově tvorbě považovat za manifestační. V té době vytvořil Spektrální lásku Guillauma Apollinaira a vzápětí jeho repliku a také předložené plátno Únos An geliny. Obraz je zmíněn v katalogu jeho samostatné výstavy Václav Zykmund, která se konala v Muzeu umění Olomouc v roce 1992 (M. Mžyková: Václav Zykmund, Olomouc 1992, str. 12). Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Zykmund veškerý důraz položil na divákův zážitek. Obraz zahájil rozměrným, na hranu postaveným rozbitým počitadlem, z jehož přetržených pro vázků se uvolnily barevné kuličky, rozeseté na zemi, na níž se k nim přidala ještě špulka nití. Důležitý je vertikální, roz praskaný rám počitadla, k jehož zadní hraně byla ostnatou větví připoutána zahalená ženská postava, vypadající jako přízrak, navazující na motivy Jindřicha Štyrského. […]“).