88. aukce, číslo katalogu 32 Komorní plátno Po kúpeli představuje tvorbu jednoho ze zakladatelů slovenské moderny Mikuláše Galandy, bez jehož zásadního přínosu si dnes již nedovedeme představit slovenskou malbu první poloviny 20. století. Kromě toho uměleckého pak jistě musíme vyzdvihnout i jeho přínos teoretický a učitelský. Záhy poté, co ke konci dvacátých let 20. století dokončil svá studia na pražské AVU, odešel i se svým přítelem a bývalým spolužákem Ľudovítem Fullou zpět do své domoviny, aby společně na stránkách Súkromných listov informovali slovenskou veřejnost nejen o  vlastním postoji k malbě, ale především i o tom nejaktuálnějším ze světa současného evropského umění. Ještě v době studií v Praze se Galanda seznámil s  mnohými hybateli českého moderního umění, jakými byli například členové skupin Osma, Tvrdošíjní nebo Devětsil, a navštívil mnohé jejich výstavy. Právě inspirace uměleckými výdobytky české moderny je patrná v předloženém díle Po kúpeli. Nejsou to však pouze osobnosti českého umění a jejich tvorba, které Galandu v posledních letech studia na pražské Akademii zaujaly. Z dochované kresby pocházející z roku 1927, která pravděpodobně předcházela vzniku předložené malby – což odvozujeme nejen z  podobné kompozice ženské postavy, ale především stejného názvu –, můžeme vyčíst zahraniční inspirační zdroje, jakými byli Pablo Picasso či Amedeo Modigliani. Navzdory tomu, že je ženské tělo formováno především barevnou hmotou, neopomenutelná je zde i  linie, která byla od počátku pro Galandu podstatným a  v  pozdější době dokonce základním tvůrčím instrumentem. Malba je černobíle reprodukována v  autorově monografii (Z.  Kostrová: Mikuláš Galanda, Piešťany 2001, str. 136). Dílo je adjustováno v původním autorově rámu a pochází z významné sbírky Galandova přítele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. M. Hodošem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Bajcurové, CSc. (cit.: „[…] posudzované dielo podľa spôsobu maľby možno zaradiť do obdobia prelomu – od ranej k zrelej Galandovej tvorbe. V 20. rokoch 20. storočia rozvíjala pod vplyvom E. Muncha, sociálneho umenia, expresívnej kritickosti nemeckej novej vecnosti (1924–1926), recepcie neokubizmu a Picassovho klasicizmu (1926–1929), ktoré sa stali východiskom pre jeho prvé obdobie umeleckej a výtvarnej práce. […]“ ).