88. aukce, číslo katalogu 52 Tato vysoce reprezentativní práce je špičkovou ukázkou autorovy tvorby těsně předcházející největšímu tvůrčímu vzepětí aktivit skupiny Le Grand Jeu, jíž byl Šíma členem, ale i době, ve které naplno krystalizovaly motivy jeho imaginativního univerza. Ve 20. letech se s velkým zaujetím věnoval tematice lodí a parníků, které sledoval plavící se po pařížské Seině. V rychlé, neobvykle pestrobarevné, ale charakteristicky prosvětlené práci dokázal postihnout zamýšlenou spontánnost i lehkou improvizaci, která dovoluje nahlédnout do autorova tvůrčího procesu. Zhmotnění jakoby kubisticky dokonstruovaného parníku v předloženém akvarelu odráží malířův prožitek z malby v plenéru, jehož esence je nám zprostředkována pomocí jemných mihotajících se slunečních paprsků odrážejících se od zvlněné říční hladiny. Nesmírně pozitivní, uvolněný obraz přenáší diváka do bezstarostného odpoledne stráveného na náplavce Paříže, která se Šímovi stala druhým milovaným domovem. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Je zřejmé, že Šímu zajímal pohyb, plutí, které přechází ve stání: parník je rozložen do jednotlivých, nad sebou znázorněných ploch. Šíma popírá jeho plastické, trojrozměrné znázornění, zbavuje jej plynulého objemu a nechává jej prolnout s okolním prostorem. Díky tomu se kresba pohybuje na hraně abstrakce a lze ji považovat za předznamenání budoucích obrazových básní, jimiž se Devětsil zabýval v letech 1923–1925. Důležitý je z tohoto hlediska i nápis Turret Crawn, jenž mohl odkazovat prostřednictvím řecké mytologie (koruna z věžiček) k bohyni, pojmenované Rhea, matce Dia, jež reprezentovala zemi. Nejspíše šlo o název znázorněné lodi. […]“).