88. aukce, číslo katalogu 57 Monumentální plátno Anděl zlých ptáků I jednoho z nejdůležitějších představitelů české poválečné výtvarné scény Mikuláše Medka pochází ze závěrečné etapy umělcova života, která pro něj nebyla nikterak lehká. Jednak bojoval se závažnými zdravotními obtížemi a jednak nastoupilo tíživé období normalizace, které v něm otevřelo staré rány a témata z padesátých let – nemohl vystavovat, plánované realizace byly zamítnuty a monografie byla zakázána (celý náklad velmi pravděpodobně zmizel ve stoupě). nJe až neuvěřitelné, kolik obrazů Medek v této době vytvořil. Jedná se přibližně o stejný počet jako na počátku 60. let, kdy byla jeho tvorba ve fázi tvůrčího rozmachu. Nešlo přitom pouze o množení nebo rozvíjení starých témat. Medek se sice vracel ke svým dřívějším uměleckým počinům, nicméně rozvíjel je v nové obrazové struktury. nKolem roku 1970 se dominantním prvkem umělcových děl stává červený rám, který rozvíjí již dříve pro malíře zajímavý princip „obrazu v obraze“. Můžeme ho spatřit například v díle Zázračná matka V nebo s jednou stranou otevřenou v Iviška II a Bekyně I–III (všechny z roku 1970). Uplatnění tohoto prvku právě v obrazech Bekyní pravděpodobně souvisí s tím, že tvar otevřeného rámu nápadně připomínal čepce těchto kleriček. Středověké hnutí Medka pravděpodobně zaujalo poté, co dočetl knihu Utopie blouznivců a sektářů (M. Machovcová / M. Machovec, Praha 1960), kde se psalo, že důvodem odsouzení těchto společenstev byly mystické praktiky somnambulismu a masochismu a víra, že nastává „epocha Ducha svatého“, jíž musí předcházet těžký boj s Antikristem. nObrazy Bekyně I–III proto působí až „zběsile“, jako by varovaly před hrozbou. Tento motiv „zvěstování hrozby“ Medek dále rozpracovává v cyklu Andělů, kterému se věnoval od počátku 70. let ve čtyřech řadách: Žízniví andělé (1970–1973), Andělé bolestného okna (1970), Žízniví andělé v okně (1970–1973) a naposledy Andělé zlých ptáků a Tančící andělé černé smrtky (1972), kam patří i předložené monumentální dílo. nTéma tohoto mnohočetného cyklu nemůže nepřipomenout Anděly Paula Kleea, umělce, který Medka okouzlil již v tvůrčích počátcích. Klee se k tomuto tématu ve své tvorbě vracel několikrát, ale nejvíce jej rozvinul kolem roku 1993 v předtuše vlastní smrti. Sotva lze odhadovat, jestli se Medek k andělům obrátil ze stejných pohnutek jako jeho umělecký vzor, rozhodně v nich však nespatřujeme tíživou a úzkostnou těžkomyslnost jako v dílech Angelus militans nebo Brána hlubin Paula Kleea. Cyklus andělů je jedním z vrcholů umělcovy tvorby, ač již tvoří její závěr, a představuje sérii velkomyslných a monumentálních duchovně exaltovaných a sugestivních pláten. Dílo bylo součástí expozice Mikuláš Medek v pražském Rudolfinu, v jejímž katalogu bylo také reprodukováno (str. 157). Dále bylo prezentováno na výstavě Nahý v trní, konané v Národní galerii v Praze roku 2020, v jejímž katalogu bylo reprodukováno (str. 147). Obraz byl poprvé vystavený na neveřejné výstavě Mikuláše Medka, která se konala pro úzký okruh zvaných krátce po jeho smrti (Letohradská 5, Praha 7, 20.–22. 9. 1975, kat. č. 1). Byl zapůjčený na Medkovu samostatnou výstavu, která proběhla v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (1988, mimo katalog), následně na Medkovu samostatnou výstavu, kterou uspořádala Národní galerie v Městské knihovně (14. 6. – 5. 8. 1990, kat. č. 155, v katalogu výstavy byl rovněž reprodukován), na Medkově samostatné výstavě v Rudolfinu (2002, v katalogu výstavy byl rovněž reprodukován), na výstavě Mikuláše Medka Pohyblivé hroby (Galerie Zdeněk Sklenář, 30. 8. – 5. 10. 2014, str. 29) a na poslední výstavě: Mikuláš Medek, Nahý v trní, Národní galerie, 2020 (v katalogu výstavy byl reprodukován na str. 147.) Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a autorovou dcerou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz Anděl zlých ptáků I je jedním z nejvýznamnějších obrazů Mikuláše Medka z jeho závěrečného období. Jeho syntetické tvarové a významové pojetí vycházelo z dlouhodobých zkušeností, vedoucích až na samý počátek autorovy tvorby. Setkáváme se s vizuálně nesmírně přitažlivým, monumentálně působícím dílem, které zaujme svým celkem i podrobnostmi. […]“).