88. Aukce, číslo katalogu 82 Výsostně suverénní práce zpracovaná s velkou chutí a brilantním malířským provedením dokládá autorovo vyspělé mistrovství, které koncem dvacátých let vytváří jeden z Fillových pomyslných tvůrčích vrcholů, v němž naplno rozvinul vlastní pojetí avantgardní tvorby. Emil Filla se v meziválečných letech nejednou věnoval znázornění nejrůznějších pokrmů, které viděl před sebou. Bohatě ztvárněné plochy prostoru tak často zobrazují příjemnou domácí pohodu jídelního stolu. Potraviny jej svým tvarem a barvou dokázaly podnítit k originálním kompozicím, barevným variacím, díky nimž měnil strukturu obrazu, kombinoval výtvarné techniky a originálně varioval zvolené objekty na plátně. Filla opouští melancholické tóny syntetického kubismu a volí expresivní či optimistický kolorit, který je předzvěstí nebeské pohody bílých zátiší z počátku let třicátých vedoucích až k surrealismu, jenž otevřel další etapu jeho tvorby. nPři pozorování díla vyvstane množství rafinovaných kvalit, zejména pokud se zaměříme na vlastní kompozici. Na první pohled zaujme řez odkrývající syrové červené maso, jež je důmyslně vyjádřeno plošnou zkratkou, téměř jako by se jednalo o samostatný objekt, jehož černobíle strukturovaný povrch byl vytažen do okolního šedého prostředí. Filla důmyslně rozvádí představy o svobodném zacházení s prostorem na jednotlivých předmětech, kterým je zachována individualita a které spolu téměř nekomunikují, avšak jsou organicky propojeny množstvím barevných polí, jež se vzájemně pronikají a značí jednotlivé vržené stíny. Díky tomu scéna působí neobyčejně bohatě a kompaktně a dokládá Fillovo široké tehdejší rozpětí, především ve způsobu, jakým ustálené náměty přehodnocoval a dával jim vždy novou podobu. nFilla se námětu lososa věnoval častěji. V roce 1932 vystavil na své souborné výstavě v Brně v Domě umění rovněž Zátiší s lososem, které pocházelo z roku 1924 (kat. č. 24), jiná dvě vystavil na své jubilejní výstavě v Mánesu v témže roce (1925, kat. č. 114; 1927, kat. č. 136). Sběratelskou hodnotu dokládá i fakt, že se jedná o znovuobjevené plátno, které bylo po dlouhá léta veřejnosti skryto a původně patřilo do sbírky sběratele Františka Venery, o čemž svědčí razítko na slepém rámu. Autenticitu ověřila Filla Foundation a obraz je uveden v soupisu díla, který chystal prof. V. Lahoda, CSc. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Máme před sebou autonomní umělecké dílo, které skutečnost vytváří, nikoli trpně napodobuje. […] Toto zátiší lze považovat za určité vyvrcholení autorova dlouhodobého zájmu o tento motiv. […]“).