88. aukce, číslo katalogu 102 Volně abstrahovanými zátišími se brněnský modernista Jaroslav Král začal zabývat kolem roku 1928, a stal se tak významným představitelem třetí poválečné vlny kubismu. Zátiší s bílým podnosem pochází již z roku 1930 a prokazuje značné rozvolnění obrazové plochy a redukování objemů na úplný základ. Král se tak připojil k proudu lyrického kubismu, který byl v meziválečném období v Československu velmi oblíbený. Autoritou tohoto stylu nebyl nikdo jiný než Emil Filla, který stále přicházel s novými impulsy a novou kubistickou morfologií. Rok 1930 byl pro Krále obdobím velmi plodným a poměrně úspěšným. Zkoumání a hledání vlastního uchopení lyrického kubismu se projevilo na řadě rozličných zátiší, tu směřujících spíše k abstrahované ploše, tu více organizovaných linií a tu závislých na hmotě a objemu. V roce 1930 zaznamenala brněnská Skupina, jejíž byl Král součástí a jednou z vedoucích postav, několik významných výstav a pozitivních kritik. Například Bohumil S. Urban oceňoval Králův citový přínos lyrickému kubismu jako „barevný souzvuk šedých a růžových, vysoko doznívajících ve světle zelených a šedomodrých“ a označoval jej za „objev“. Obraz Zátiší s bílým podnosem byl zastoupen na členské výstavě SVU Brno v Domě umělců v Brně v roce 1930, jak o tom vypovídá zmínka v autorově soupise (M. Macharáčková: Jaroslav Král, Praha 2014, str. 261). Dílo je publikováno v autorově soupise pod č. 343 a názvem Zátiší (s bílým podnosem) (M. Macharáčková: Jaroslav Král, Praha 2014, str. 339). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Ve zkoumaném Zátiší s bílým podnosem, jehož ztvárněné artefakty patřily k malířově oblíbenému věcnému repertoáru (zejména motiv podnosu, hrušek a melounu), se plocha plátna stává lyrickou hrou barevně neobyčejně noblesně vyvážených ploch a konturujících linií. Ze stylového hlediska se jedná o malířsky nesmírně čistou realizaci lyrického kubismu. […]“).