88. aukce, číslo katalogu 117 Obraz Stromy pochází z radikálního Špálova období, kdy se do jeho charakteristického expresionistického projevu začalo promítat kubizující tvarosloví. Avšak analytický kubismus, tak jak jej prosazoval Emil Filla, nebyl pro umělce zajímavý. Podobně jako jeho přítel Josef Čapek hledal spíše zásadní zjednodušení výtvarného projevu a malířské gesto schopné vystavět strukturu obrazu čistě za použití barevné hmoty. Tento názorový nesoulad ostatně vyústil v roztržení progresivní malířské generace ve dví: na členy Skupiny výtvarných umělců, kteří souhlasili s Fillovou ortodoxní picassovsko-braquovskou orientací, a ty, kteří se domnívali, že se moderní umění může skládat z celé škály přístupů. To ostatně Špála ve své malbě sám prokazoval; inspiroval se nejen pařížským kubismem, ale i fauvismem a severským expresionismem. V roce 1905 ho stejně jako jeho souputníky z ateliéru Vlaha Bukovace a Franze Thieleho na pražské Akademii oslovil Edvard Munch prostřednictvím výstavy, která se za podpory Mánesu konala v Praze. Snad nejblíž se psychoaktivnímu a symbolickému expresionismu Munchovu přiblížil v obraze Cesta na Lopudu (taktéž z roku 1912). Malířské hledání spojené se silnou individualitou Špálovou zanechává před námi obraz Stromy jako jedno z raně progresivních a na trhu vzácně se vyskytujících umělcových děl. Na rubové straně obrazu je malířská studie chlapeckých zad, silně inspirovaná světelnou impresí a pravděpodobně pocházející ještě ze studentských let. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Špála byl zkušený krajinář, který dokázal velmi přesně převést vizuální zážitek a navíc mu dát ještě nádech moderní malby, ukázat jej tak, že zachoval tradiční rysy krajinomalby, avšak propojil je s abstraktnějším tvaroslovím. Co na obraze bezprostředně osloví, je způsob, jímž pracoval se světlem […]“).