88. aukce, číslo katalogu 128 Antonín Procházka nebyl primárně krajinářem. Přesto se krajina stala od druhé poloviny dvacátých let samostatným tématem mnoha jeho obrazů. Nejvíce ho inspirovalo krajinné pozadí deskových maleb italské rané renesance a zaalpské pozdní gotiky. Zájem o italskou renesanční malbu lze v 20. letech 20. století spojovat s jedním z proudů neoklasicismu, který je v Čechách (mimo osobu Antonína Procházky) reprezentovaný například Janem Zrzavým. O vlivu tohoto proudu na Procházkovu tvorbu svědčí lineárně koncipované obrazy Městečko, Krajina s mostem (1926), Orání (1929) nebo koneckonců i předložená malba zachycující venkovskou, pravděpodobně moravskou krajinu. Neoklasicismus poskytl Procházkovi nový jazyk vhodný pro komunikaci svého vyhraněného postoje ke světu. Byl přesvědčený, že umění je aktivním médiem nekonfliktní umělecké společnosti. Své úvahy o tomto tématu publikoval například i v článku O kompasu tvůrčí činnosti ve Volných směrech roku 1927. Také snil o Arkádii, která pro něj ovšem nebyla pouhým ztraceným mýtem, ale reálným potenciálem moderní doby. Dílo původně pochází ze slavné sbírky dr. J. Borovičky. V soupisu díla z roku 2002 není publikováno, nachází se tam ovšem velmi blízká varianta pod názvem Moravské městečko (str. 324, kat. č. 230). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložený obraz Moravské městečko lze charakterizovat jako reprezentativní ukázku Procházkova směřování po polovině dvacátých let, kdy nenásilným přechodem opouští kubismus a nalézá kouzelnou polohu klasicizujícího civilismu, absorbujícího dobovou poetiku naivizujících inspirací. Antonín Procházka v této fázi realizoval nesmírně originální variantu malby „art deco“. Ta bývá v dějinách umění charakterizována jako snadno čitelná, bezkonfliktní, adresovaná měšťanskému publiku. […]“).