88. Aukce, číslo katalogu 187 Moderní a dynamická Špálova krajinomalba je zastoupena olejem z roku 1927, tedy z období, kdy jej v jižních Čechách pohltil zájem o okolí Písecka, konkrétně Zvíkovského podhradí, kde se stékají dvě z našich nejkrásnějších řek – Vltava a Otava. Písecko bylo lákavým útočištěm mnoha tehdy význačných osobností zvučných jmen, jakými byli Adolf Hejduk, Fráňa Šrámek, který byl dokonce Špálovým přítelem, August Sedláček či Otakar Ševčík. Špála se však na Písecko opakovaně vracel hlavně na výslovné pozvání píseckého rodáka, architekta Jiřího Kodla, se kterým se seznámil při schůzích SVU Mánes. Právě v druhé polovině 20. let navíc gradovalo ve Špálově tvorbě tzv. modré období, dnes považované za autorovo nejkvalitnější, které předznamenalo jeho způsob práce na mnoho dalších let. Na svých plátnech experimentoval s použitím studené modři, jež se pro jeho tvorbu stala v kombinaci s teplými odstíny červené signifikantní. Předloženou krajinu zpracovává skvěle poučen kubismem a cézannovským pečlivým kladením přesně namíchaných barevných odstínů. Okrová fasáda Weilova mlýna je v ostrém kontrastu s okolní temně modrou, snad předbouřkovou, krajinou, jako by ji rozzářilo slunce zapadající za zády diváka. Tento dojem posiluje odraz mlýna v řece protékající v popředí. Přestože se Špála už zjevně odpoutal od kubismu, který jeho tvorbě dominoval v předchozích letech, stále se drží jemně expresivního rukopisu – oproti podobnému obrazu Mlýn v Písku ze stejného roku. Obraz Weilův mlýn představuje absolutně jedinečné a na trhu raritně se vyskytující dílo galerijního významu, jež nepochybně dokazuje, že jsou to právě krajiny, v nichž malíř našel zralost i hloubku vlastního malířského projevu. Dílo je uvedeno v autorově soupisu díla pod číslem 273. Při konzultaci posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] V jeho díle jde o zajímavý motiv, týkající se znázornění soumraku, přírodního úkazu, jímž se zabýval výjimečně, světla pohlcovaného nadcházející tmou. Mezi vodní hladinou, pásem lesa s mírnými kopci a dramatickým nebem, přinášejícím již v levé horní části obrazu náznak tmy, je pozoruhodný horizontální pás hráze, přecházející v zelený břeh. Špála totiž, i když měl velký smysl pro celek obrazu, nikdy neztrácel zájem o znázornění podrobností, o nepatrné jednotlivosti, jako je tomu i na tomto obraze, který vznikl v období jeho velkého tvůrčího vypětí, k němuž jej podnítila Vltava. […]“).