88. aukce, číslo katalogu 67 Bretaň byla Janu Zrzavému dlouhodobým, téměř doživotním inspiračním zdrojem, k němuž se stále ve vzpomínkách navracel a čerpal z něj mnohé podněty i ve své pozdější tvorbě let padesátých i počátku let šedesátých, kdy nabral nový dech. I tato velice výrazná marina pochází z místa, které Zrzavý sám označoval za „objev svého života“ či „zem zaslíbenou“, a zpřítomňuje a zintenzivňuje jeho šťastný pobyt zde, přestože ji vytvořil již v Čechách, v době, kdy prožíval své největší umělecké úspěchy a těšil se přízni sběratelů i širší veřejnosti. Můžeme ji zároveň chápat i jako Zrzavého úctyhodné loučení s krajinou, která pro něj tolik znamenala. nZrzavý často opakované motivy dokázal nasvítit vždy jiným způsobem a vetknout jim novou podobu, a to jak v souvislosti s technikou malby, tak s barevným pojetím nebo hrou obrysů a stínů, jak ostatně naznačuje i předložená práce, v níž dosáhl mnohem ucelenějšího výrazu ve vystižení magické atmosféry místa než v dílech předchozích let. Malíř zvolil klidnou scenérii přístavu s kamenitým nábřežím, které mu poskytlo prostor pro vyváženou harmonickou kompozici s ubíhající perspektivou, vypointovanou třemi domky na konci mola. V prosté, krajně zjednodušené scéně se zaměřil na okamžik odlivu moře, ve kterém se lodě nacházejí prakticky na souši a jejich boky neomývají slané vody Atlantiku, tak jako na mnoha jeho jiných dílech. Dramatičnost klidné scény Zrzavý vystupňoval příznačnými tmavými žulovými domky nepravidelných tvarů, které symbolicky tvoří barevný protipól veselým hravým loďkám a vytvářejí pozoruhodnou baladickou náladu plnou dávných tajemství a všudypřítomné keltské historie, a zosobňují tak ikonické místo, které je dnes turisty tolik vyhledávané. V horizontálním pásu mola Zrzavý chvějivým rukopisem jemných drobných tahů dokázal navodit pohyb a vlnění příboje, který jednou nastane, a jehož vzdálené šumění zanechává v divákovi hluboký sugestivní dojem a harmonickou atmosféru přímořské krajiny. nObraz byl vystavený na IV. přehlídce československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu, 1959–1960 (kat. č. 139) a následně byl prodán prostřednictvím prodejen Československého fondu výtvarného umění. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Sluneční paprsky, osvětlující celý motiv, jsou tudíž hlavním zdrojem postupně se rozevírající kompozice, přecházející od jasných tvarů k temným zákoutím. Právě v tomto světelném rozlivu Zrzavý rozehrál své malířské pojetí, které z jeho obrazu učinilo jedinečný vizuální zážitek. […]“).