88. Aukce, číslo katalogu 147 Kompozičně bravurně zvládnutý výjev z Bretaně představuje malířské dílo Jana Zrzavého, který se v 50. letech začal dívat na jemu již mnoho let známou krajinu novýma očima, aby docílil mnohem sevřenějšího výrazu, který byl bližší jeho uzavřenému pohledu na svět, vyplněného především vzpomínkami na prostředí, jenž jej přitahovalo. K motivům, které z této krajiny načerpal, se dokázal opětovně a vždy s novým pohledem vyjádřit i mnoho let poté, co již natrvalo přesídlil do Čech. nPro Le Fret II Zrzavý použil volné spojení několika již dříve uplatněných motivů z dřívější doby a zaměřil se zejména na jejich krajní zjednodušení a strohost výrazu. Na první pohled diváka zaujme klidné liduprázdné nábřeží s přístavem, které svým pravidelným geometrizovaným členěním vytváří ústřední prostor v harmonické kompozici. Spíše než realitu připomínají rozestavěné kamenné domky po pravé straně a loďka unášená mořem na obzoru fundus z jevištní inscenace nebo fantazijní výjev, který se Zrzavému pravidelně vkrádal do snů. Zřetelnou finesou je poslední aperspektivně podaný domek s bílými stěnami a jedním černým oknem, který však nebyl autorovým výmyslem, ale dle fotografií se skutečně opíral o existující budovu. nLe Fret II je druhým dílem v řadě, prvním byl Le Fret (1959, černá křída, papír, 50,6 x 66 cm, Národní galerie v Praze), který byl co do formátu větší, monochromně pojatý, jakoby znázorněný za měsíčního svitu. V námi předložené práci Le Fret II Zrzavý rozvinul svoji důmyslnou barevnou zkušenost založenou na zemitých a kontrastních tónech zároveň, která nejsilněji vyniká v motivu tmavého průčelí jednoho z domů a prosvětleného mola. Obraz byl vystaven na IV. přehlídce československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu, 1959–1960 (kat. č. 138) a následně byl prodán prostřednictvím prodejen Československého fondu výtvarného umění. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Bretaň pro Jana Zrzavého byla dlouhodobým, téměř doživotním inspiračním zdrojem, k němuž se stále ve vzpomínkách navracel a čerpal z něj mnohé podněty pro svoji další tvorbu i během padesátých let. […]“).