František Ženíšek, zásadní představitel tzv. generace Národního divadla, vynikající portrétista, kreslíř a tvůrce historických a alegorických motivů, přední představitel monumentální malby poslední čtvrtiny 19. století se zde prezentuje tématem souvisejícím i s jeho realizacemi pro tehdy nově vznikající pražské sakrální budovy. V době vzniku obrazu byl již autor plně etablovaným umělcem, působil tehdy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a po výtvarné stránce byl na vrcholu sil. nÚběžníkem celého výjevu je novorozený Ježíš, kterého jeho matka Panna Marie klečíc pozdvihuje jako svátost zářící coby samostatný světelný zdroj. Interpretace novorozeněte jako svátosti podporuje i krotce přihlížející beránek, jeden z mnoha možných Kristových atributů. nNa obraze chybí ještě jedna postava, a to sv. Josef, pěstoun Páně. Ten se ovšem objevuje na menší olejové studii ze sbírky NG (inv. č. O 14455) a na další variantě z Oblastní galerie v Liberci (inv. č. O 2258) nesoucí název Svatá rodina – na předkládaném obraze je však vynechán, snad pro zdůraznění teologického poselství před tím čistě narativním či z kompozičních důvodů. nPozoruhodnost této malby dále potvrzuje její publikační historie – zachycena byla již v časopise Zlatá Praha na ateliérové fotografii, na níž pózuje i autor před samotným obrazem (1917, XXXIV., č. 8, str. 93), stejně tak v poslední Ženíškově monografii (N. Blažíčková-Horová, ed.: František Ženíšek, 1849–1916, Praha 2005, str. 189). Svatou rodinu ve výběru autorových reprezentativních děl uvádí i základní slovníková literatura (P. Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, II. L–Ž, Ostrava 1993, str. 749). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.