Tento Ladův kvaš je zasazen do klidného zimního večera, v  němž ponocný na náměstí se svým psem za zády ohlašuje noc. Ve všech oknech městských domů se stále svítí, podle čehož lze bezpečně odhalit autorův záměr zobrazit štědrovečerní moment. Josef Lada měl dílo připraveno pro benátské bienále, nicméně na naléhání sběratele nakonec pro tento účel vytvořil druhou variantu – předložený obraz sběratel daroval své manželce jakožto vánoční dar k narození šestého dítěte. Zimní motiv ponocného se v  Ladově tvorbě hojně opakuje a  ponocní jsou k  divákovi vždy otočeni zády. Jeho noční scény zpravidla doprovází velký pocit nostalgie a klidu, postavy v  nich mohou existovat nerušeně a  ponořeny ve vlastních myšlenkách – s figurou slouhy se pak pojí hlavně dojem bezpečí, který umocňuje svým rozhodným postojem a  psím doprovodem. Pro Ladu se noční výjevy staly útočištěm, a  to především v  období po smrti jeho bratra, kdy se mu zhoršily úzkosti a neurastenie. Dva roky před vznikem tohoto obrazu se rovněž musel vyrovnávat s tragickým úmrtím své dcery, a možná proto se ve Štědrém večeru kloubí pohádkový dojem bezpečí s melancholickou náladou, která je v době svátečních dnů ještě umocněna. Dílo původně pochází z  rodiny sběratele a  přítele Josefa Lady. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.