Představované dílo předního tvůrce moderní české krajinomalby, vůdčí osobnosti mladé generace žáků Julia Mařáka na pražské Akademii, prezentuje velmi kvalitní a  výrazný doklad autorovy zralé tvorby, která neustále procházela dynamickým rozvojem a  přehodnocováním uměleckých stanovisek. Ze Slavíčkových dopisů se k  tomuto konkrétnímu plátnu dozvídáme více. Vyplývá z nich především to, že si ho přímo z Oldřichovce odvezl v týdnu před 30. srpnem 1908 jeho první majitel. Slavíček se kvůli tomu musel v Oldřichovci zdržet až do 30. srpna 1908. Záznam o tom máme v listu profesorovi Jaroslavu Gollovi: „…psal mi nějaký pan Albrecht z Jindřichova Hradce (nevím, kdo to je), zda-li by za účelem koupení nějaké mé práce mne nemohl navštíviti v Oldřichovci.“ (Antonín Slavíček: Dopisy, Praha 1954, str. 100) Práce vytvořené v jihočeském Oldřichovci, kde Slavíček pobýval v létě roku 1908, formují určitý přechod od velkorysých pražských panoramat k závěrečnému období tvorby a nesou v sobě lyričtější notu, výraznou malířskou zkratku a snahu o věrné zachycení matérie i jejích základních elementů – vzduchu, půdy a vody. V tomto období Slavíčka také přitahovaly další jihočeské lokality, např. Chelčice, Vodňany nebo Bechyně. Obraz sugestivně popsal Miroslav Lamač již v  padesátých letech 20.  století: „Barevná škála, rozpjatá od bohatě rozbarvených okrů až k páleným hnědím, vrcholí oranžovým kadmiem a rumělkou střech. V kontrastu s tímto teplým terénem je vyladěn hluboký nezapomenutelný tón kobaltového nebe s fialově modelovanými obláčky.“ Obrazová plocha je pojednaná lehkým dynamickým rukopisem prozářeným prudkým denním jasem, zatímco chalupy ubíhají do neméně prudkého svahu směrem vzhůru a odvážně vytvářejí hlavní diagonální kompoziční osu. Vše je podáno s krajním zjednodušením, které však nebrání divákovu oku ve vytvoření pocitu konkrétního místa i s jeho bohatými senzuálními kvalitami. Zároveň se jedná o nenapodobitelnou fúzi světelné atmosféry, exprese a realismu, a v neposlední řadě také o velmi ilustrativní ukázku rozdílu mezi francouzským impresionismem a českými malíři, kteří barevný tón i nadále vázali na smyslový počitek vycházející z reality. Tato malba disponuje také důležitou výstavní (Jubilejní výstava díla Antonína Slavíčka, SVU Mánes, 1932, únor–březen; kat. č. 191, pod názvem Vesnice) a publikační historií (Výtvarné umění, Časopis ústředního svazu Československých výtvarných umělců, roč. V., č. 2, 1955, str. 87; J. Kotalík: Soupis díla Antonína Slavíčka, Praha 1965, uvedeno v  oddíle Nezvěstná díla pod názvem Chalupy na stráni, kat. č. 32; J. Tomeš, Antonín Slavíček, Odeon, Praha 1966, str. 116, kat. č. 404). Kvalitní moravská sbírka. Při konzultacích posouzeno prof.  R.  Prahlem,  CSc., a  prof.  J.  Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.