Vlastimil Beneš si jako autodidakt po expresivním období válečných let našel cestu k civilistním tématům města a periferie. Jedním z jeho oblíbených námětů byla hřiště, která ve své tvorbě mnohokrát varioval. Ústředním motivem předloženého obrazu je oprýskaná tenisová zeď s  opadanou omítkou, která místy obnažuje cihlové zdivo, a po jejíž stranách se na blankytně modré obloze vyjímají dva tmavě zelené basketbalové koše. Červenou plochu uzavírá dřevěná stěna, za níž se skrývají drobné budovy. I v tak prostém námětu Beneš dokázal uplatnit svůj cit pro barevnou skladbu obrazu, jejímž prostřednictvím svým dílům propůjčoval jedinečnou atmosféru a díky níž je mezi sběrateli tak oblíbený. Vyprázdněná scéna reflektuje pro autora charakteristickou lásku k poetice městských zákoutí, kterou zpracoval čistým, geometrizujícím jazykem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Strnadlovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.