olej na plátně
1937
vpravo dole
88,5 × 65,5 cm
rám
Divácky velmi přitažlivá ukázka Špálova oblíbeného motivu květinového zátiší spadá do vyhledávaného období třicátých let, ve kterém se ustálil autorův malířský rukopis, a s jeho tvorbou byla již neodmyslitelně spjata charakteristická barevná paleta v čele s královskou modří. Špálovy kytice měly pro něj samého uklidňující účinek. Když se dějiny nachylovaly k druhé světové válce, motiv květin u něj sílil jakožto inklinace k životu, jak sám komentoval slovy: „Mé kytice při vší jasnosti a zvuku v protikladu modré, kterou sem vnáším patřičnou svěžest, prostornost a dynamiku, mívají smutný ráz. […] Dnešek se svým barbarským násilím a nejistotou chvíle i života odráží se i v obrazech kytic. […] Pokolení žijící v lepším rozpoložení a klidu dobře si bude uvědomovat dnešní dobu z našich obrazů, tedy i z obrazů kytek. Tím spíše kytek, při jejichž jemném vypětí kladné živoucnosti a jsoucnosti se více jeví tyto obrazy bouřných dní.“ Svěží kytici pivoněk malíř umístil na roh stolu s červenou karpatskou dekou a do pozadí vmaloval část svého staršího obrazu – v tomto případě se jedná o zachycení řeky Otavy, krajinného výjevu, kterému se s oblibou věnoval několik let předtím. Právě v roce 1937, ze kterého předložené dílo pochází, slavil se svými květinovými zátišími velké úspěchy na mezinárodní umělecké scéně, když byl oceněn na přehlídce The 1937 International Exhibition of Paintings, Carnegie Institute, Pittsburgh. Předloženého díla si Špála velmi vážil, protože jej ohodnotil číslem I, tedy svou vlastní nejlepší známkou. V soupise je obraz uveden pod číslem ((1051)) a názvem „Pivoňky růžové a bílé ve džbánu, v pozadí kus Otavy a kus skal a mraků“. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit: „[…] Toto zátiší patří k vrcholným obrazům Václava Špály z roku 1937, z období, které patřilo k nejvýznamnějším z celé jeho tvorby, kdy dospěl k zřetelným uměleckým syntézám na motivech, jimž se dlouhodobě věnoval. Uplatňoval větší formáty plátna, které mu umožnily prohloubit jeho barevné cítění. […]“).