Sugestivní olej Citlivec za městem je dílem jedné z nejvýraznějších osobností Skupiny 42 i celé generace nastupující na uměleckou scénu v třicátých a čtyřicátých letech, Františka Hudečka. Jeho pohled na svět, ale i výtvarný názor jsou zcela nezaměnitelné. Ačkoliv mu byl blízký analytický způsob práce, odvozený zejména z  kubismu a  meziválečné avantgardy, nikdy mu zcela nepodlehl a vždy jej dokázal harmonicky kombinovat s  vlastním, velice senzitivním smyslem pro umělecké vyjadřování, do nějž se promítalo jeho výrazné romantické cítění, hluboký vztah ke krajině a  přírodě i touha objevovat nové a originální možnosti výtvarného výrazu. Byla to právě Hudečkova citlivost, díky níž do jeho obrazů koncem třicátých let velice vemlouvavě proniká tíživá atmosféra s řadou zlověstných předpovědí, do které později vstupuje pro autora tolik charakteristická postava Nočního chodce – jakýsi „nový mýtus“ člověka ve městě. Citlivec za městem pochází z doby těsně předcházející. Toto téma umělec rozvíjel na několika dalších obrazech a vždy má podobu jakési prapodivné antropomorfní postavy, které z  těla vyrůstá cosi jako kořeny, připomínající nervová zakončení, jimiž je bytost schopna vnímat více než pouhými smysly. Podobná nervní tkáň se objevuje již v  díle pocházejícím z roku 1938 s názvem Kovárna mého otce nebo v obraze Tajemství, kde vyrůstá z končetin a hlavy sedící lidské bytosti. Konkrétní podobu pak nabývá v Senzitivních hlavách z roku 1939, kde již připomíná hlavu s  nervovými zakončeními místo vlasů, a v obraze Senzitiv z roku 1940 již dokonce zachycuje postavu ne nepodobnou Citlivci za městem. Citlivec v obraze je vsazen na periferii, mezi ostrov civilizace a ostrov přírody, na něž je napojený svými nervovými zakončeními a od nichž se nemůže odpoutat, jako se nemůže odpoutat od své přirozenosti ani kultury, do níž se narodil. Obraz je velice citlivým zaznamenáním dramatické doby, v níž byl Hudeček uvězněn na vrcholu svých uměleckých sil. Citlivec za městem představuje vyvrcholení tohoto umělcova tématu – úzkého vztahu člověka a jeho bezprostředního okolí, ať už přírodního, nebo sociálního –, které se později projeví v poněkud jiné formální podobě právě v Nočních chodcích. Dílo je reprodukováno v  knize Jiřího Machalického a Martina Zemana (František Hudeček, Praha 2011, str. 85, kat. č. 63). Na rubu se nachází přípis s názvem, datací, technikou, rozměrem a majitelem díla. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.