Charlotte, podobně jako její sestra Louisa, malovala po vzoru svého otce a  učitele spíše neokázalá, střídmá plátna menších rozměrů, častými motivy byly alpské výjevy, noční scény s  měsícem, staré zříceniny, horské smrčiny, bystřiny a vodopády, jako celek působící spíše klidným a melancholickým dojmem. U představované zimní krajiny s dřevaři můžeme hledat návaznost i na zcela konkrétní díla jejího otce – nepochybným inspiračním zdrojem je Augustova kompozice nesoucí název Močál v zimě – Zimní krajina ze sbírek Národní galerie Praha (inv. č. O 986, vzorník č. 10), kde můžeme sledovat naprosto totožný krajinný rámec s dramatickými mračny i stromy ohýbanými větrem. Zásadní rozdíl tkví především v tom, že Charlotte obohatila výjev o paběrkující postavy, které se ze všech sil snaží odolat zimě a sehnat dříví na zátop. Zdroje, které ji vedly k namalování krajiny právě v zimním hávu, mohou být různorodé: v prvé řadě k nim patří již zmíněný otec, který byl jedním z  prvních malířů usazených v českých zemích, kteří se vydávali do přírody a nechávali se zde přímo inspirovat k větším ateliérovým kompozicím. Obliba zimních krajin však souvisí také s jejich rozvojem již od 16. století v díle starých Vlámů a Holanďanů, později také německých romantiků. Jedná se o  práci ojedinělou, kterých se nejen formátem a  kvalitou zpracování, ale i  zvolenou tematikou v  portfoliu autorky mnoho neobjevuje. Kvalitní moravská sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.