Na trhu zcela raritně se objevující vrcholná ukázka autorovy meziválečné tvorby je vysoce reprezentativním zástupcem práce tohoto všestranného umělce, jenž byl na pražské Akademii žákem Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského. V letech 1923 a 1924 podnikl cestu do Francie a  Itálie, jež měla silný vliv na rozvoj jeho neoklasicistního projevu, který ovšem vybavil vlastní, velice sugestivní senzuálně-kresebnou formou, jak je patrné i  na předloženém Ležícím aktu, v němž se odehrává pomyslný apollinsko-dionýský spor. Ženské tělo, jež se stalo trvalým objektem Frintova zájmu, je zde pojednáno v tradiční antické portrétní malbě, která byla pro umělce přitažlivá i v pozdějších obdobích. Připomene například Paolinu Borghese Antonia Canovy nebo tizianovské Venuše, které známe i v moderním podání Amedea Modiglianiho. Ve Frintově pojetí je ovšem tato vysoce klasicizující podoba znázornění ženy pojednaná velice vervní kresebnou malbou, doplněnou o dynamické, takřka taktilně pojednané pozadí, tvořené hbitými dotyky štětce. Dílo vysoké galerijní a sběratelské hodnoty bylo součástí výstav Předmět touhy… (Galerie výtvarného umění v Náchodě, 27. 6. – 7. 8. 2015) a Touha (Galerie Zlatá husa, Praha, 22. 2. – 7. 8. 2016). Plátno je adjustováno v původním vloženém rámu. Významná pražská sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] „Ležící akt“ je raritní a cennou prací, neboť patří k nemnoha autorovým dochovaným olejomalbám (většina z mála obrazů, které vytvořil, je dnes nezvěstných. Frinta po sobě zanechal především velké množství kreseb.). Posuzovaný obraz je motivicky zcela typický – ztvárňuje autorovo ústřední téma, ženský akt. […]“).