Polovina dvacátých let se v životě i tvorbě jedné z nejvýznamnějších osobností české moderny, Václava Špály, nesla ve znamení úspěchu. V roce 1925 mu SVU Mánes uspořádal retrospektivní výstavu k jeho čtyřicátinám, která sklidila tak velký úspěch, že na ní obdržel stipendium v  hodnotě 2 000 korun, určené k pobytu v jižní Francii. V Paříži pak na výstavě dekorativních umění obdržel dvě ocenění a vídeňský spolek Hagen jej jmenoval dopisujícím členem. Je pravděpodobné, že to byl právě pobyt v  jižní Francii, který se stal iniciačním spouštěčem zrodu tzv. „modrého období“. Ve Francii vytvořil Špála několik cézannovsky laděných obrazů, které byly posléze českou kritikou hodnoceny jako vrchol jeho dosavadní tvorby. Takového ocenění se dočteme například i v Kotalíkově monografii, vydané v roce 1972, kde se autor zmiňuje i o předloženém díle. Starý přístav v Marseille zachycuje budovu majáku majestátně se vypínajícího nad mořem, pojednaného v cihlové a místy až rumělkové červené, která se v  jemných akcentech odráží i na přídích a komínech v pozadí zakotvených lodí. Hlavní tón však udává troj-akord modrých, složený z tyrkysově modré hladiny moře, bouřkově, až fialově modré hory tyčící se v pozadí a nebeské modři, jež se rozlévá po celé letní obloze. Malba představuje jedinečné a na trhu raritně se vyskytující dílo pocházející z tohoto Špálova velmi důležitého francouzského pobytu, a tvoří tak zcela jedinečný sběratelský unikát galerijního významu. Na rubu obrazu se nachází v kroužku umístěné číslo 123, vedoucí do autorova soupisu, kde je uveden pod názvem „Stará věž při vjezdu do starého přístavu v Marseille“ (E. Musil / R. Burget: Václav Špála. Soupis díla (1885–1946), Praha 2002, str. 47), a jako jeho majitel zaznamenán ředitel Jan Neumann, o čemž svědčí i štítek umístěný na blindrámu obrazu. Podle poznámek Václava Špály byl obraz s velkou pravděpodobností vystaven na členské výstavě SVU Mánes, kde své práce z jihu Francie poprvé představil: Stá výstava spolku výtvarných umělců Mánes 1926 (září–říjen 1926, jedno z kat. č. 245/246 – nevíme, které z těchto dvou čísel přesně, protože Špála názvy obrazů často měnil). Zařadil jej i na svou samostatnou výstavu v roce 1935: Souborná výstava díla Václava Špály (1. 3. – 10. 4. 1935), kam jej již zapůjčil majitel obrazu Jan Neumann (kat. č. 78). Dílo bylo také černobíle reprodukováno v autorově první monografii, vydané jako sedmý svazek Musaionu (1927). Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] Z pobytu si Špála přivezl významné obrazy jako Maják v Marseille a Katedrála v Marseille, a zejména, jak Kotalík píše, ‚dvě variace Majáku v Marseille […]‘. Kotalík se ve svém rozboru dotýká i posuzovaného obrazu, ve kterém jeho autor rozvedl dominantní barevné akordy své tvorby, které však tentokráte zpředmětnil na některých motivech, jimž se příliš nevěnoval, jednak na majáku a vzdáleném přístavu, v němž uplatnil cihlově červenou, jednak v modrozelené hladině moře, jejíž živost a bezprostřednost vyvolává u diváků okamžitou emotivní rezonanci. […]“).