Monumentální dílo Venuše pochází z ateliéru neobyčejného umělce meziválečné moderny, jenž se proslavil na poli světového užitého umění a  designu. Do Spojených států amerických přijel v roce 1939, usadil se v New Yorku a působil zde až do své smrti. Zde také navrhl prostý, ale zároveň revoluční grafický symbol, umožňující Američanům využívat telefonní služby, které se počátkem šedesátých let nesmírně rozmohly, aniž by se ztratili v záplavě numerických informací. Právě srozumitelný, účelný a pozitivně společensky působící design byl smyslem Sutnarovy celoživotní práce. O to zajímavější a sběratelsky exkluzivnější je jeho volná tvorba, kam se řadí i cyklus Venuší. Cesta k nim začala hluboko v evropské avantgardě, charakteristické snahami o osvobozování lidského těla a tendencemi směřujícími k  ženské emancipaci. Cizí mu pravděpodobně nezůstalo ani téma Freudovy psychoanalýzy, které se promítalo do koláží jeho přítele Karla Teigeho. Sutnara ovšem sexualita nezajímala pouze z hlediska libida a subjektivního prožitku. Zajímala ho především jako princip moderní vizuální komunikace. Ačkoliv v  americké společnosti čtyřicátých a padesátých let přetrvávala morální dogmata a konvence puritánství, ve skutečnosti se v její kultuře projevovaly rysy diktované masami konzumentů průmyslové civilizace, ovlivněné novými médii masové komunikace. Sutnar tuto společenskou změnu vypozoroval již v počátku a postavil se k ní čelem, jako ostatně ke všemu ve svém životě. Vznikla tak série The Strip Street inspirovaná ženami, které umělec dříve potkával v bezprostřední blízkosti vlastního domu. V prvních letech svého působení v Americe se totiž usídlil v budově mezi Pátou a Šestou Avenue na 52. ulici, která byla v letech války veřejným domem. V padesátých a šedesátých letech, kdy se sérii věnoval, byl již v americké kultuře etablovaným umělcem a v jeho ateliéru se scházela celá nastupující generace amerických umělců, jakými byli například Andy Warhol či Philip Pearlstein, kterým již byly předsudky předcházející tradicionalistické generace zcela cizí. Navazujícímu cyklu Venuší se Sutnar věnoval od konce padesátých let až do své smrti a vytvořil tak sérii, v níž je nadčasově vyjádřena utopie moderní doby, založená na neustálém hodnocení kulturně orámovaných společenských hodnot. Předložená malba nebyla publikována v katalozích k Sutnarovým Venuším, nicméně dochovala se autorova kresba z archivní dokumentace, kde je předložené dílo zachyceno s popisem „Pink“ pod č. 7 mezi horizontálními malbami z let 1962– 1965 (archivní dokumentace je reprodukována v  katalogu Ivy Knobloch: Ladislav Sutnar. Americké Venuše [U. S. Venus], Praha, 2011, str. 99). Při konzultacích posouzeno doc. T. Pospiszylem, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.