František Vobecký vstoupil do veřejného uměleckého povědomí třemi obrazy přijatými na členskou výstavu Mánesa v roce 1929. Ve třicátých letech pak živě participoval na osudu českého moderního umění a v roce 1931 se stal řádným členem Mánesa, na jehož výstavách byl posléze pravidelně zastoupen. Právě rok 1931, z  něhož pochází i poeticky laděné Zátiší s mandolínou, pro něj znamenal významný výtvarný posun směrem k  autonomizaci výrazových prostředků. Postupně se ztotožnil s výtvarnými názory svých generačních souputníků, jakými byli Emil  Filla, František  Muzika nebo František  Janoušek, obohatil je ovšem o  svůj velice osobitý přístup. Zátiší s mandolínou patří do série Zátiší z  roku 1931, v nichž naplno rozvinul princip lyrického kubismu. Ve strukturálně zdrsněných zátiších se prolínají nezobrazivé, čistě emotivní znaky zaznamenané vibrujícím štětcem, mající až taktilní charakter, se skutečnými předměty, formovanými z  organické hmoty pomocí jemné linky. Zátiší s mandolínou je vynikajícím reprezentantem této Vobeckého výtvarné proměny, která posléze vedla k úplnému umělcovu uvolnění a  nalezení vlastní umělecké syntézy. O výjimečné sběratelské kvalitě tohoto obrazu není pochyb. Dokazuje ji mimo jiné dvoustránkové reprodukování v katalogu výstavy František Vobecký. Obrazy 1926–1966 (R. Wagner / F. Šmejkal: František Vobecký. Obrazy 1926–1966, 20.–30. 5. 2015, Praha, 2015, nestr.). Restaurováno na nový blindrám (strip-lining). Na rubu je dílo opatřeno pozůstalostním razítkem. Možnost dílo adjustovat v původním rámu. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.