Noční nábřeží, donedávna neznámé dílo z  palety ojedinělého tvůrce, činného takřka rovným dílem ve století devatenáctém i  dvacátém, vzniklo v  období, kdy docházelo k  výraznému přehodnocování estetických hodnot nejen českého, ale i evropského umění. Přesně v této době, po polovině devadesátých let 19. století, nacházel i Jakub Schikaneder vlastní a nezaměnitelný výtvarný projev. Své chápání světa a  niterné myšlenkové pochody, přesahující hranice zobrazení prostého povrchu věcí, maloval mnohdy již tehdy měkkým světlem a barvami nanášenými jemně splývavým rukopisem, evokujícím hebkost pastelu – stal se tak citlivým interpretem specifických fazet dobové atmosféry. Zvoleným tématem i výtvarným provedením stojí Noční nábřeží – podobně jako kupř. Soumrak či Poslední útěcha (Národní galerie Praha, inv. č. O 13910) – na začátku toho, co vnímáme jako vrcholnou fázi Schikanederovy tvorby, pro jejíž nezaměnitelný projev je znám i širší veřejnosti. Zobrazen je zde prostý výjev, kompozičně rozdělený diagonálou na dvě takřka souměrné plochy. Levá část zachycuje nábřeží, jemuž základní kulisu tvoří zeď s rozžatou pouliční lampou a chodník s dvojicí postav, prostor uzavírá kůl určený k úvazu lodí. Pravá část přináší v mnoha ohledech zcela protikladný svět. Tvoří ji vodní hladina, pás nebe a velký nákladní člun. Velmi rafinovaně je vytvořena hlavně světelná režie – zatímco levá část tone v hřejivých paprscích umělého osvětlení, pravou partii výjevu zaplavuje přirozený chladný svit měsíce, jenž sám uniká z obrazové plochy. Právě souhra různých světelných zdrojů, mnohdy skrytých za nárožím, oknem, nebo dokonce jakoby za hranicí rámu, je velmi charakteristická pro autorův výtvarný projev. Je pravděpodobné, že se zde setkáváme asi s nejranější z dosud známých autorových kompozic s námětem říčního či mořského břehu, tedy s  tematikou, kterou Schikaneder plně rozvinul po roce 1910 nejprve v řadě pragensií a která později jako labutí píseň zaznívala i v osnově jeho pozdní tvorby, spojené s  německým souostrovím Helgoland v  Severním moři. I  v  tomto případě nejspíše hledal primární inspiraci při svých zahraničních cestách. V roce 1895, tedy pouhý rok před vznikem tohoto obrazu, cestoval společně s  lékařem Josefem Thomayerem po Anglii a  Skotsku. Ze vzpomínek doktora Thomayera víme, že jejich zpáteční cesta vedla ze skotského Leithu přes Hamburg, největší německé přístavní město, ležící na dolním toku Labe. O tom, že byl obraz podnícen nejspíše hamburským, případně některým jiným velkým severoněmeckým přístavem, a  nikoliv pražským nábřežím, svědčí také zobrazená loď, jejíž typ se na Vltavě nikdy nepoužíval a znám byl spíše právě z oblasti dolního Labe. Z  výše uvedeného přesvědčivě vyplývá, že zde máme možnost setkat se s malbou v mnohých ohledech ojedinělou, která zaujímá v Schikanederově portfoliu významné místo, a je jakousi inkunábulí autorova pozdějšího směřování. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof.  T.  Vlčka,  CSc., a restaurátorská zpráv ak. mal. T. Bergera.