Tato osobitá malba neméně osobité malířky a grafičky představuje v nejlepším světle jednu nejvýznamnějších českých umělkyň 19. století, která je sice výtvarným projevem veřejnosti známa především blízkostí s  tvorbou Antonína Chittussiho, ovšem kořeny jejího vzdělání sahají až ke školení u Amálie Mánesové a Soběslava Hippolyta Pinkase. S Chittussim také sdílela řadu inspiračních zdrojů, souvisejících s francouzskou plenérovou tradicí slavné barbizonské školy, jejíž odkaz mohla studovat osobně přímo ve Francii, kde byla oslovena především prostými krajinnými výjevy a  záběry, které ji zaujaly svou upřímností a přirozeným půvabem. V Paříži byla také výstavně aktivní nejen v rámci oficiálních salonů. Výrazně se projevila i jako milovnice krás staré Prahy, kde uplatnila i své grafické nadání – svědčí o tom například titulní strana manifestu Bestia triumphans, který vytvořila pro Viléma Mrštíka roku 1897. Představovaná práce plně odpovídá naturelu této významné české výtvarnice a  prezentuje její malířský rukopis v nejlepším světle. Tento velmi moderně pojatý plenér umně spájí takřka vše, pro co je tato ojedinělá umělkyně všeobecně uznávána. Jedná se o svěží, suverénní a živou kompozici, která je zachycena komplexně, s  důrazem na náladu typickou pro moderní krajinomalbu vycházející z  odkazu zmíněné barbizonské školy. Tato modernost se projevuje mj. i v podmanivě jednoduché obrazové kompozici s  výrazným diagonálním členěním, rozdělujícím výjev na dvě takřka souměrné poloviny. V kombinaci s umírněnou barevnou paletou lze právě zde vytušit blízkost s Chittussiho francouzskými malbami z  počátku osmdesátých let 19.  století. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.