Vysoce kultivovaná imaginativní malba galerijních kvalit pochází z ateliéru jedné z nejzajímavějších malířských osobností druhé poloviny 20.  století a  představuje jednu z Medkových významných výtvarných poloh, do které vstoupil právě v roce 1963. V tomto období se do Medkových tzv. „preparovaných obrazů“ navrací náznak figurace, ovšem při zachování dosavadního systému strukturální malby. Doposud přísně organizovaná organická struktura ožívá osamostatňujícími se geometrickými útvary, které se postupně konkretizují do antropomorfní podoby. Tato postupná proměna je patrná v cyklech Náhlé příhody, Senzitivní manifestace, ale i v Senzitivních signálech z let 1963–1967, kam se řadí i podmanivá práce Senzitivní signál III. Podnětem k této Medkově proměně mohla být zakázka agilního děkana Františka Xavera Vavříčka na výzdobu jedovnického kostela. Díky němu má dnes kostel výzdobu výjimečné umělecké úrovně, na níž se podíleli přední avantgardní umělci, jakými byli Karel Nepraš, Josef Istler, Jan Koblasa a především pak Mikuláš Medek, který je autorem oltářního obrazu, dominujícího celému interiéru. Jako hlavní námět si Medek zvolil kříž jakožto úhelný symbol křesťanství. Tento vysoce antropomorfizující prvek se posléze promítl i do dalších jeho realizací. Stejně jako kříž jedovnického oltáře i Senzitivní signály jsou formovány do „crux comissa“ (tedy kříže ve tvaru T) a  bezprostředně navazují na zájem o  lidskou figuru. Do Senzitivních signálů Medek vepsal řadu protichůdných významů. Jsou stejně tak jeho křesťanskou zpovědí související s  utrpením Krista, jako i  velice senzitivní reakcí na situaci člověka v  moderním velkoměstě. Člověka jako přijímače signálů, podřízeného nejrůznějším upozorněním a příkazům, usměrňujícím jeho činnost. Jak napsal Medek sám ve svých Poznámkách III (1963–1964): „Signál se děje v pohybu mezi znakem a adresátem. Obrazový signál je dynamické poselství […]. Přímka tohoto signálu je vlastní tělo signálu.“ Temný kruh uprostřed břevna má dvojznačnou úlohu jakožto zdroj sálající a zároveň pohlcující informace. Předložené dílo představuje vynikající ukázku Medkovy vysoké citlivosti pro dobové společenské klima a pro psýchu jedince žijícího ve stísňujících podmínkách omezujícího režimu. Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje původ ze sbírky významné historičky umění. Obraz byl vystaven na samostatné výstavě Mikuláše Medka v  Liberci v  roce 1966 (Dvacet dosud nevystavených obrazů z let 1960–1965, Oblastní galerie Liberec, březen 1966), v  jejímž katalogu byl rovněž černobíle reprodukován (Č. Krátký: Mikuláš Medek. Dvacet dosud nevystavených obrazů z  let 1960– 1965, Liberec, 1966, kat. č. 6). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a dcerou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Na Senzitivním signálu III pracoval Medek i s kreslenými, jako by do plochy vyrývanými mikromotivy, jak naznačuje perspektivní projekce vpravo nad podpisem. Senzitivní signál III stojí na počátku další, nové vývojové řady, jíž opět Medek posunul své výrazové možnosti, jež mu otevřely cestu k jeho závěrečnému období. Medek nepřestává uchvacovat komplexností své vize, formální vytříbeností a intelektuálním nadhledem. […]“).