Prosluněná letní krajina představuje nejen pozoruhodný okamžik vrcholících žní na francouzském venkově na sklonku 19. století, ale i  vzácný vhled do sběratelsky nejvyhledávanějšího období Radimského tvorby těsně před rokem 1900. Autorovi bylo tehdy jen něco málo přes třicet let a byl již ve Francii plně etablovaným a uznávaným umělcem, jeho práci v té době dobře znala také česká kulturní scéna. Po pobytu ve slavném Barbizonu se mu zásadním úběžníkem stala Normandie, především pak Giverny, kde také žil jeho možná ještě slavnější umělecký vzor a zásadní formovatel Claude Monet. Radimského tehdejší rukopis, což lze pozorovat i na představovaném plátně, oplýval energií, náročnou impresivní technikou, důrazem na vnitřní chvění i  vůni jakoby rozpáleného srpnového vzduchu a v neposlední řadě také světlem, procházejícím jako rentgenový paprsek každou jednotlivostí. Žně v Normandii patří do relativně vzácného a nepočetného souboru prací, které se oproti autorem běžně preferovaným odstínům zeleni a modři přiklánějí k mnohem přímočařejší paletě s dominující žlutou barvou a výraznými lokálními akcenty zelené, modré, ba i fialové. Plenérové kvality této malby, projevující se volností rukopisu v detailu, jsou vyváženy pevně chápanou prostorovou strukturou postavenou na několika málo jasně definovaných osách, a to tím způsobem, na který jsme u autora běžně zvyklí. Tento obraz tak lze také vnímat jako jeho okamžitou vizi, se kterou opakovaně pracoval a  na dalších malbách ji ještě cizeloval. Několik podobných prací hodných srovnání nalezneme i  v  Radimského poslední velké monografii (N. Blažíčková-Horová: Václav Radimský, 1867–1946, Řevnice 2011, kat.  č.  58, 59, 60 a  113). Prezentováno ve vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  Mgr.  M.  Dospělem,  Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.