Alois Kalvoda, žák Julia Mařáka, sám učitel řady dalších umělců české výtvarné scény maloval především prosté motivy českého a moravského kraje a měl velký talent k záběrům spíše intimního charakteru. Kromě samotné krajiny ho mnohdy zaujaly okraje vesnice, linie, kde se příroda stýká s lidským obydlím. Nechával se také často inspirovat idylickým venkovským prostředím, jeho zákoutími se starými chalupami, kůlnami a  oplocenými zahrádkami. V představované kompozici již opustil melancholickou notu a lyrismus, charakteristický obecně pro přelom století, a  přistoupil k  novému celkovému řešení. Motivem už mu zde nebyla náladová krajina se svou symbolickou funkcí, jako spíše otevřenější prostor definovaný formálně i obsahově barvou a modelovaný světlem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.