Tato galerijním způsobem pojatá malba v sobě se Slavíčkovou typickou virtuozitou snoubí umělcovo celoživotní studium starých Holanďanů, jejichž díla měl možnost poznávat během svých cest po Evropě, s talentem zděděným po otci Antonínu Slavíčkovi. Pro Jana Slavíčka se stalo zátiší natolik nosným a zásadním tématem, že jej varioval po celou svoji kariéru, a i přes jejich početnost se dá hovořit o osobitých plátnech, která vypovídají o jeho velmi citlivé a vycvičené ruce. V tomto případě obraz vznikl v autorově vrcholném tvůrčím období, v němž se cítil natolik sebevědomě, že prosté květiny suverénně zpracoval ve velkém měřítku, které bychom očekávali spíše u  figurálního nebo krajinářského výjevu. Ve Slavíčkově lehkém a nenásilném štětcovém projevu vystupuje kytice z tlumeného pozadí, nese v sobě vůni babího léta i zvěstuje příchod podzimu. V okouzlující hře světelných reflexí, odrážejících se na úzké křišťálové váze, naplno vystupuje krása plných rudých květů jiřin. Kvalitní dobová adjustace. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a prof. J. Zeminou.