Komorní zátiší živé barevnosti svědčí o Justitzově umělecké vyspělosti v posledním období jeho života. Tento umělec, který stál na přelomu 19. a 20. století u zrodu moderního českého umění, prošel ve svém výtvarném jazyce několika proměnami. Pařížské impulsy postupně modelovaly jeho malířský styl, největší stopu v něm zanechala tvorba Cézannova, Derainův neoklasicismus a následně kubistické tendence. Zátiší se sklenicí, dýmkou a ovocem je již malováno zcela v  duchu lyrizujícího kubismu, ke kterému se Justitz obrátil v třicátých letech pod vlivem svého přítele Emila Filly. Na rozdíl od asketických, téměř monochromních neoklasicistních zátiší minulých let je předložený obraz oslavou barev. Dílo pochází ze sbírky významného historika umění. Původní autorova adjustace. Při konzultacích posouzeno PhDr. M. Dohnalovou a prof. J. Zeminou.