Tato lyrická kresba Jana Zrzavého představuje nesmírně citlivou ilustraci k básnické sbírce Jaroslava Bednáře Hvězdná tuláctví, jež vyšla v roce 1930 a později znovu v roce 1965 se čtyřmi Zrzavého ilustracemi. Stejně jako ostatní ilustrátorské práce z meziválečné doby, lze i tuto pokládat za samostatné dílo s vlastními významy, které se jen velmi volně váže k literární předloze. Jan Zrzavý měl ke knihám velmi úzký a vřelý vztah již od dětství. Později se promítl v jeho vlastním vytříbeném jazykovém cítění, o čemž svědčí i jeho literární práce a korespondence. Právě tato zkušenost mu umožnila k textu přistupovat nikoliv otrocky, ale partnersky – dešifrovat jeho hlavní poslání a atmosféru a doplnit ho o zcela samostatný obraz, vizuálně podporující umělecký účin slova. V roce 1929, kdy už měl za sebou úspěšné kresby k Máji a Kytici (obě z roku 1928), vytvořil dvě kresby k Březinovi, které, ačkoliv nikdy nevyšly, osobně považoval za své nejlepší ilustrátorské práce. Předložená kresba tak představuje ukázku Zrzavého vrcholné ilustrátorské tvorby, a tím i sběratelský unikát. Kresba byla reprodukována v  knize Z  ilustrační tvorby Jana Zrzavého, Poselství slova vtělené do obrazu od Jitky Měřínské (Brno 2008, str.  25). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit: „[…] Zrzavý do Bednářovy básnické poémy, skládající se z jedenácti zpěvů, věnované zemřelé básníkově lásce Běle Wirthové Bednářové […] přispěl čtyřmi ilustracemi, z nichž tato je nejvýznamnější: zabývá se námětem smrti a znovuzrození, jenž velmi subtilně proniká i Bednářovou poémou, niternou meditací, přecházející mezi skutečností a snem. […]“).