Představované plátno je vzácnou a  vizuálně přitažlivou malbou jednoho z nejvýznamnějších moravských malířů meziválečného období, Kurta Grögera, který se přihlásil o slovo v rámci nastupující mladé generace. Jeho výraz formovalo studium v Drážďanech u Roberta Sterla, jenž jej přivedl k charakteristickému expresivně impresivnímu projevu, ovlivněnému impulsy Oskara Kokoschky, Maxe Liebermanna a Maxe Slevogta a následně okruhem výtvarníků usazených v Paříži, kam utekl po okupaci Československa. Ve své vlasti až do vzniku protektorátu spravoval rodinný textilní podnik ve Šternberku a svá díla vystavoval se skupinami umělců z řad českých Němců, jako byl Metznerbund, ostravský Kunstverein nebo Prager Secession. Předložené dílo nás zavádí před vystavený exponát v palácovém komplexu Louvre, který přišel obdivovat nejeden návštěvník. V centru kompozice se ovšem nenachází ono plátno, nýbrž noblesně odění příchozí korzující po galerii, kteří na sebe strhávají veškerou pozornost, a divák tak může nabýt dojmu, že i on sám je účastníkem obrazu. Grögerův životní osud byl nakonec symptomatický pro řadu dalších německy hovořících autorů z Československa. Po skončení války byla jeho rodina odsunuta a jeho obrazy, které zůstaly ve staré vlasti, byly rozprodány za směšné sumy. Malířův loajální vlastenecký postoj k Československu je však dnes již všeobecně znám a jeho umělecký návrat na výsluní je jen otázkou času. Dílo bylo v majetku autorovy manželky Simone Grögerové a  následně ve sbírce Anisabelle Berés-Montanariové, prezidentky Národního syndikátu antikvářů v  Paříži. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. I. Habánem, Ph.D.