Poeticky laděné pláno mimořádných galerijních a  sběratelských kvalit Puis, plus tard (Potom, později) pochází z poválečné etapy tvorby Toyen, tedy z období, kdy se již natrvalo usídlila v Paříži, a zapojila se do činnosti surrealistické skupiny po boku Andrého Bretona, Jindřicha Heislera a Benjamina Péreta. První její významnější pařížskou práci představuje rozsáhlý cyklus kreseb nazvaný Ani křídla, ani kameny: křídla a kameny, který odráží zájem pařížské surrealistické skupiny o alchymii. Samotný název ostatně odkazuje k bájnému „kameni mudrců“, jenž je v pasáži z Liber Morieni, která je citována ve spise Le Désir désiré (ou Thresor de Philosophie), připisovaném Nikolasi Flamelovi, popsán jako „kámen nekámen, jenž je živý a má schopnost tvořit a plodit. Tento kámen je pták a není ani kámen ani pták.“ Pro další tvorbu této výrazné osobnosti moderního umění měl cyklus zcela zásadní význam. Některé náměty z  něj jí poskytovaly hlavní tematický zdroj pro další práci a navracela se k nim v průběhu padesátých a šedesátých let v  několika samostatných kresbách a  obrazech. Nejinak tomu je i u předloženého oleje Puis, plus tard. Námět, zpodobňující zobáčky propojené ptáky, se nachází na jedné tušové kresbě, která se k tomuto cyklu váže a pochází z roku 1949; publikovanou ji najdeme v autorčině monografii (K. Srp: Toyen, Praha, 2000, str. 205, obr. č. 274). V cyklu Toyen pracuje s  několika pro ni podstatnými formálními přístupy, které se posléze odrážejí i v obrazech. Jsou jimi: časté využívání symetrie, zrcadlení a odrazu. V práci Puis, plus tard se jedná o jakousi formu zrcadlení či osové souměrnosti ptáčků, propojených zářící oranžovočervenou živelnou hmotou. Zajímavostí je i zrcadlení barev. Zelené peří ptáčka umístěného na levé straně obrazu se promítá v barevnosti pozadí, ale i v barvě oka a zobáčku druhého ptáčka, a  stejně je tomu naopak. Zrcadlení tedy probíhá v kontrapozici, jako je tomu v pradávném symbolu čínské filosofie – jin a jang, jež z etymologického hlediska znamenají světlo a tmu a mají symbolizovat rovnoprávnost dvou dichotomických prvků. Jedná se o nesmírně vzácný objev díla této světově významné autorky, které se doposud neobjevilo na žádné z větších novodobých samostatných výstav, a tudíž není ani publikováno v žádné její monografii. Toyen měla řadu sběratelů v  Latinské Americe, kam bylo dílo také původně zakoupeno. Bylo tak vystaveno pouze na samostatné výstavě Toyen v galerii À l’Étoile scellée v Paříži (5.–30. 5. 1953, kat. č. 10) a jedinou jeho reprodukci nalezneme v knize Roberta Benayouna (Erotic du surréalisme, 1978, str. 176, pod názvem Rencontre). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Toyen se podařilo krátce po vycestování do Paříže rozvinout vlastní představivost, která propojovala dvě oblasti: na jedné straně se zajímala o ptáky a ryby a zlomky lidských těl, na druhé o hermetismus, jímž se po válce soustavně zabýval André Breton a několik dalších členů jeho surrealistické skupiny. Pod tímto vlivem vznikla v letech 1950–1951 skupina jedinečných, jakoby do sebe uzavřených hermetických obrazů, které si však uchovávají svou emotivnost a poezii. […]“).