Vysoce kultivovaný obraz, přesně charakterizující neobyčejně ušlechtilý styl Emila Filly i období meziválečné avantgardy, ztělesňuje takzvaného ducha moderního obrazu té doby a zároveň potvrzuje celoživotní zájem tohoto intelektuála o  problematiku zátiší. V  druhé polovině dvacátých let se Filla velice často zabýval kompozicemi s příznačnými kubistickými rekvizitami, klarinetem, mandolínou, případně kytarou, které nepochybně důvěrně znal díky svému švagrovi, hudebnímu skladateli Išovi Krejčímu. Tvar těchto hudebních nástrojů jej silně přitahoval, často mu umožnil i znázornění částí notových papírů či slovních nápisů vztahujících se k hudbě, jako v tomto případě, kdy je na obraze patrný nápis Etude. Použití písma, které Filla využíval v  nejrůznějších typografických úpravách, zdůrazňuje plošnost celého výjevu a dalo by se i říci, že díky tomu plátno nabylo charakteru až jakési devětsilské koláže. Zároveň ho můžeme chápat i jako metaforu a vztáhnout ke smyslu celého znázornění, malířově barevně i  prostorově propojené vizi o syntetickém kubismu. Suverénní dílo vyzařuje nebývalou malířskou jistotou a uvolněností a dokládá, že Filla k  malbě přistoupil s  naprostou rozhodností, s  níž neochvějně sledoval svoji představu, které zcela podřídil znázorňované předměty. Zploštil jejich objem a převedl je do vzájemně se prostupujících vztahů. Obraz tak můžeme číst jako jakýsi klidný harmonický prostor, v němž se věci k sobě navzájem výtvarně vztahují, a jsou stmeleny i pro Fillu nezvykle tlumenou barevností, s převládajícími tóny šedé a pastelových odstínů. Na rubu se nachází autorský přípis „Emil Filla, Zátiší s mandolínou a sklenicí 1927“. Autenticitu ověřila Filla Foundation a obraz bude uveden v soupisu díla, který chystal prof. V. Lahoda,  CSc. Při konzultacích posouzeno PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D., a  Mgr.  T.  Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Ve středu obrazu se nachází kruh ozvučného otvoru, jenž je centrem pomyslného klidu, otevírající vnitřní prostor silně plasticky vyjádřeného tvaru, který v místech zahnuté hlavy a ladicích kolíků dovedl Filla až na pomezí abstrakce. Obraz zůstával dlouho v soukromé sbírce majitele, jenž jej získal přímo od autora. Lze jej považovat za objev v dosavadním Fillově díle. […]“).