Rok 1918, kterým autor tuto malbu datoval přímo při signatuře, byl zlomový nejen vzhledem k zániku rakousko-uherského mocnářství a vzniku nové republiky, ale tvořil i určité rozhraní v díle Joži Uprky. Ve zkrácených chronologiích jeho životopisci tento rok zpravidla přecházejí, zmiňují jeho podporu Červenému kříži za války, naopak po ní zmiňují až Uprkovo poválečné odmítnutí nabízené funkce na Ministerstvu školství a  národní osvěty – tomuto období tvoří umělecký rámec Uprkova alba Šatky a šátky (1916) a Kožuchy mužské (1920). Jak dokazuje představovaná malba, byl však Uprka i v tomto meziobdobí plně zaujat slováckým krojem, a to se zvláštním důrazem na kroje odívané v obcích Dubňany, Vacenovice, Ratíškovice, Svatobořice, Mistřín či Milotice, které jsou souhrnně označovány také jako jihokyjovské či miloticko-dubňanské. Kráčející dívka, zachycená z profilu, je oděna do charakteristického místního kroje, který se skládá ze spodního nezdobeného suknicového rubáče bílé barvy, červené skládané sukně, zdobené zástěry (ve svátečním pojetí označované jako fěrtúšek), nabíraných rukávců s  tzv. baněmi, ozdobenými výšivkou z  florálních motivů, nezbytného šátku přes ramena a bílého čepce, označovaného také jako drnda, tedy jednoduché nezdobené pokrývky hlavy lemované krajkou, která se nosila napříč generacemi, pro vdané ženy pak byla nezbytností. Dívka pravděpodobně míří za prací na pole, což dokazuje čepák (džbán) v její levé ruce a raneček se svačinou na zádech. Že míří spíše na pole než na pouť, naznačuje i to, že nemá boty, které by si na pouť jistě nazula. Uprka zde opět hýří bohatou paletou sytých a zářivých barev, které nanáší velmi dynamicky charakteristickým úhozem širokých a dlouhých tahů štětcem, střídajících se s drobnopisným zachycením detailů. Nezapomíná ani na prudké světlo vrhající jasně řezané stíny, typické pro jeho výtvarný projev. Pozoruhodným místem je pravý horní roh, kde se autor podepsal nejen známou ligaturou JU, ale pravděpodobně zde zanechal i svou signaturu v podobě otisku prstu. Dílo je prezentováno v  původním stavu a  adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem.