Alfons Mucha v souvislosti s prací na Slovanské epopeji vytvořil řadu figurálních kompozic, které v mnohém navazovaly na starší pařížské období, přesněji na jeho součást související s extatickými stavy médií a souborem Otčenáš. Do tohoto okruhu lze zařadit i představovanou kresbu s ženskou postavou před křížem, která je sice znakem utrpení, v tomto případě se však i vzhledem ke gestu ženy jedná spíše o okamžik nadějného očekávání, podpořeného právě uvolněnými provazy na jejích rukou. Výjev je doplněn o další podstatný atribut bílého lva v červeném poli, symbolizujícího nově založené Československo. Vyzdvihnout je nutno i celkové provedení jemnou tužkovou kresbou, mírně lavírovanou, zřetelně poukazující na autorovo mistrovství. Jedná se o  studii k  diplomu určenému francouzskému prezidentu Raymondu Poincaré, jenž byl mj. prvním držitelem Řádu Bílého lva za zásluhy o vznik samostatného Československa. Definitivní kompozice tohoto výjevu souvisí s udělením čestného doktorátu, který Poincaré obdržel od pražské univerzity. V představované kresbě oproti definitivě ještě není zachycen mladík, který je ve finální podobě oděn pouze do frygické čapky, líbá ženu na spánek a symbolizuje myšlenkové propojení nové republiky 68 | s  Francií, které vyjádřil prezident T.  G. Masaryk těmito slovy: „Sympatie k Francii, ideje Francouzské revoluce byly nám v době takzvaného obrození mocnou kulturní a politickou oporou.“ Výtvarnou podobou se zde formuje oslava duchovního vztahu mezi dvěma zeměmi, který se vytvořil díky společné touze po svobodě. Finální kompozice byla opakovaně reprodukována v dobových periodikách: Zlatá Praha (ročník 36, 1918/1919, č. 37–38, 4. 6. 1919, str. 292), s podtitulem Figurální výzdoba diplomu pro presidenta Poincaré, jejž právnická fakulta pražské university jmenovala čestným doktorem; dále na titulní stránce časopisu Český svět (ročník 20, 1923/1924, č. 7), kde se objevila s  označením Francie osvoboditelkou Československa. Finální podoba diplomu se Muchovi stala také předlohou pro samostatnou olejomalbu, nesoucí název Polibek Francie Čechám. Na rubové straně se nachází přípis od Jiřího Muchy z  roku 1990, potvrzující pravost kresby. Při konzultacích posouzeno PhDr.  Š.  Leubnerovou a  prof.  R.  Prahlem,  CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.