Velmi moderně pojednané zátiší se svitkem papíru, knihou, květinou ve váze, maskou na stěně, soškou čínského bůžka a houslemi se smyčcem představuje zralé dílo svého tvůrce, a to v nezaměnitelném štětcovém rukopise i výtvarné poloze. Spojuje v sobě zároveň vícero prvků charakterizujících jeho osobnost a široké kulturní zájmy. Kuba byl nejen malířem, což dokazuje malba sama, ale i znalcem, provozovatelem a obdivovatelem vážné hudby, proto jsou zde přítomny housle, dále vzdělancem a spisovatelem, což připomíná zmíněný svitek a kniha, v neposlední řadě potom sběratelem široké škály zahraničních artefaktů. Tradičně chápané zátiší zde zastupuje pouze květina ve váze, ostatní formálně nesourodé předměty pak vypovídají především o autorově radosti z malby, jejíž inspirací se mnohdy stával právě svět, ve kterém žil. O významu a bohatosti Kubových sbírek vypovídá mj. i to, že později dokonce obohatily Náprstkovo muzeum v Praze. Tato práce je uvedena v soupise autorova díla (M. Míčko / V. Nezval / J. Seifert / V. V. Štech: Ludvík Kuba, Malíř, Praha, 1944, /Zátiší/ č. 16, str. 160), dále také v monografii, která vznikla při příležitosti výstavy Ludvík Kuba (1863–1956) – poslední impresionista v Národní galerii v Praze (V. Hulíková, ed.: Ludvík Kuba (1863–1956) – poslední impresionista, Praha, 2013, str. 166, kat. č. 170). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.