Vizuálně přitažlivé plátno představuje Jaroslava Hořánka nejen jako autora abstraktních, barevně atraktivních kompozic, nýbrž i  jako malíře-figuralistu, pro kterého se téma lidského těla stalo podobně stěžejním jako bezpředmětné umění. Hořánek v roce 1953 dokončil studium na pražské Akademii a jako student znalý starého umění se načas přiklonil k tradičnímu francouzskému malířství. Tuto inspiraci můžeme nepochybně číst i na předloženém obraze, který neoklasicistním způsobem zachycuje plavovlásku s  odvrácenou tváří, jejíž pohled směřuje kamsi mimo obraz. Umělec tím dílu propůjčil tajemství a  učinil ženské tělo ještě dráždivějším. Koloristicky výrazné dílo nezapře harmonický charakter a čistou výtvarnou formu Hořánkovy tvorby, stejně tak jeho téměř až sochařský přístup k modelaci oblých křivek i drapérie. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.