Jeden z našich předních představitelů moderního umění Josef Čapek byl povahy velmi hloubavé, intelektuálně založené a  především pak citlivé. Bezprostřední hrozbu nastupujícího fašismu vycítil již velmi záhy a jal se proti ní veřejně vystupovat. Jeho otevřené názory můžeme cítit jak z tvorby literární – například z jeho nadčasové knihy Psáno do mraků (1936–1939), kde se kromě hlubokých filosofických meditací o lidském životě, kosmu a umění dočteme o zcela konkrétních reakcích na proměnu evropské politické scény –, tak z tvorby výtvarné. Zcela otevřeně se výtvarně vyjadřoval například v  novinářských kresbách pro Lidové noviny, které vycházely již od roku 1933 a z nichž Diktátorské boty vyšly jakožto cyklus kreseb knižně ještě před válkou (1937). Ani malířská tvorba nezůstala od umělcova boje proti hrůznému a nesmyslnému dění oproštěna. Člověk a  jeho svoboda pro něj byli vždy nejdůležitější a  nyní byl v  ohrožení nejen celý jeho národ, ale především lidství jako takové. V  malbě se tento boj projevil výrazným znaléhavěním výtvarného projevu až do řádu exprese, obracející se v  inspiraci k  malířskému jazyku seveřana Edvarda Muncha. Poprvé se toto zdramatičnění objevuje v  obraze Mrak z  roku 1933. Postupně se jeho malba proměnila také tematicky. Opustila optimisticky laděné malby a kresby dětí a začala se obracet ke krajinám a figurálním motivům, jejichž budoucí cestu vyznačila Květinářka (1930). Květinářkám se pak věnoval v dramaticky narůstající hrozbě války od roku 1933 až do roku 1936, z nějž pochází i předložené dílo, které je malováno až vyhroceným ostrým rukopisem, využívajícím ostře řezané, až kubizující tvary, téměř zcela opouštějící měkce ladnou křivkovitou linku předchozích let. Naléhavost obrazu i jeho formální podoba v něčem předpovídají budoucí cyklus olejů a kreseb Ohně, který dozníval i ve skicách z vězení. Jedná se o galerijně významné dílo, které prezentuje nejen nesmírnou odvahu a citlivost Čapkovu, ale je odrazem předválečné doby, jež byla umělcem velice dobře rozpoznána a předpovězena, a je tak důležitým dokladem naší vlastní historie a kultury. Sběratelskou výjimečnost tohoto díla ještě potvrzuje původ z  významné sbírky Normana a  Suzanne Hascoeových, známé též pod označením The Hascoe Family Collection, ve které byla shromážděna jedna z  nejvýznamnějších soukromých kolekcí českého moderního umění. Obraz byl vystaven na členské výstavě Umělecké besedy v  roce 1936 (Členská výstava Umělecké besedy, Obecní dům, 11. 7. 1936 – 19. 1. 1937, Praha, kat. č. 19), o čemž svědčí štítek umístění na blindrámu plátna. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.