Promyšlená scéna z Vohrabalových vynikajících osmdesátých let dokládá malířův dobový zájem o  geometrickou abstrakci a  konstruktivní řád formy, a  zároveň i jeho specifickou lyričnost a kompoziční citlivost. Tento malíř, hudebník a keramik si ve spektru bezpředmětné malby šedesátých až osmdesátých let razil jednu z nejosobitějších cest, založenou na fascinaci barevnými vztahy, nezřídka kdy sahajícími až k hranicím futurismu či kubismu. Jak dokládá i  předložené plátno, základním významotvorným prvkem se stává kolorit, definující tvar a  utvářející dynamickou barevnou mozaiku, v níž některé z  tónů dokázal malíř prosvítit a  vylehčit do jemných substancí, jiným naopak zachoval plnost hmoty. I na tomto obraze je patrné, že dalším z celoživotně ústředních motivů Vohrabalova díla je pohyb a  hybnost, které jeho plátnům dodávají nezaměnitelný vnitřní náboj. Tyto nepředmětné struktury, které se vzájemně živelně překrývají, navozují dojem neustálého dění, dráždí pozorovatele a  poutají jeho pozornost a dokládají autorovu komplikovanou hru s divákovými smysly. Hodnotu díla zvyšuje autorská adjustace a jeho prezentování na výstavě Josef Vohrabal v Galerii Antonína Procházky v Brně (18. 10. – 30. 11. 2001). Při konzultacích posouzeno Ing. V.  Bartošem a  PhDr.  J.  Machalickým. Přiložen certifikát autenticity.