V letech 1877–1883 patřil Ženíšek k tvůrcům, kteří se podíleli na výzdobě Národního divadla, což mu také přineslo významné postavení v  rámci této slavné generace. Zásadním se pro něj stalo též přátelství s Josefem Šebestiánem Daubkem, podnikatelem, politikem a mecenášem mladých umělců, se kterým se seznámil na konci sedmdesátých let v Paříži a byl později jeho hostem na zámku v Litni. V roce 1884 se Ženíšek s Daubkem společně vydali na cestu do Holandska, a právě v tento rok zadal mecenáš malíři úkol na vyhotovení kompozice s námětem příběhu Oldřicha a Boženy, jehož definitiva se dnes nalézá v Národní galerii v Praze (inv. č. O 2859) – jedná se obecně o jeden z nejznámějších obrazů českého umění 19. století, který byl hned po svém dokončení roku 1884 vystaven v Praze v Lehmannově salonu, o rok později také ve Vídni, v roce 1891 byl dokonce zapůjčen na pražskou Jubilejní zemskou výstavu do expozice českého malířství; jeho prezentace byla navíc doprovázena velmi kladnými ohlasy. Ženíškovo dílo Oldřich a Božena je součástí celé řady výtvarných i  literárních zpracování tohoto legendárního příběhu. Kořeny příběhu sahají až do Kosmovy kroniky z 12. století, zachycen byl i v Dalimilově kronice ze 14. století, která příběh setkání knížete Oldřicha s krásnou selkou Boženou obohatila o důraz na její český původ a Oldřichovu volbu prosté české dívky namísto urozené německé šlechtičny. Nejbližším výtvarným zdrojem byl Ženíškovi nejspíše Josef Mánes, který byl pro celou tuto generaci zásadním vzorem. Zajímavostí je, že modelem pro knížete a jeho koně byl sám Daubek a jeho kůň Vulkán, modely pro loveckou suitu hledal malíř mezi dělníky Daubkova panství, model pro Boženu znám bohužel není. K obrazu se dochovalo také několik kresebných i  olejových studií, které vypovídají o Ženíškově pečlivém hledání ideálního kompozičního řešení – představovaná malba je jednou z nich a kromě dalších detailů je mj. zajímavá i zrcadlově obrácenou kompozicí vůči definitivě. Z autorovy korespondence je také čitelné, že se tímto námětem zabýval minimálně již od roku 1882, kdy prosil Vojtěcha Hynaise o nějaké kresebné nápady týkající se právě zobrazení koně v lese. Jedná se o svěží, přitažlivou práci, nabízející dotek toho nejkvalitnějšího, co česká výtvarná kultura druhé poloviny 19. století nabízí. Při konzultacích posouzeno doc. M. Mžykovou, Ph.D., a PhDr. Š. Leubnerovou.