olej na dřevěné desce
kolem roku 1750
20 × 15 cm
rám
Grundova Procházka parkem po všech stránkách charakterizuje jeho malířský styl i tematiku, pro které je autor nejvíce znám. Zásadním motivem, ke kterému se v průběhu let opakovaně vracel, byly tzv. galantní scény; nejinak je tomu i zde. Jedná se o zachycení drobných společenských událostí, původně povětšinou z prostředí aristokracie, se kterými se obecně setkáváme od 17. století v díle vlámských mistrů, ve francouzské malbě potom především prostřednictvím uměleckého odkazu Antoina Watteaua, jenž postavám galantních scén vytvořil později často přejímanou typologii – soustředil se hlavně na umění konverzace a tance, nositele nejvyšší dvorské vybranosti. Tyto oslavy galantnosti měly vždy zachycovat vlastnosti, kterými se měli pomocí vybraného chování a především dvornosti k ženám vykazovat příslušní šlechtici. Základem takové slavnosti vždy byl tanec, hudba, duchaplná konverzace, někdy i různé hry, kupř. „na slepou bábu“ – červenou nití prostupující všechny tyto činnosti byla láska a zamilovanost, většinou rafinovaně zakódovaná do nenápadné náznakovosti v prostředí tzv. zahrad lásky. Právě z těchto zdrojů Grund v padesátých a šedesátých letech 18. století při práci v Praze vycházel – možnost setkat se s Watteauovým odkazem měl především prostřednictvím grafických listů. Autorský posun u Grunda spočívá především v tom, že vznešenost svých vzorů mnohdy přetvářel v žert, tedy v dobově oblíbené capriccio, častým motivem mu byla právě tanečnice doprovázená hráčem na loutnu a psíkem. Grund se k některým vydařeným kompozicím také rád vracel. Nejinak je tomu i u představované malby, které tvoří protějšek scéna s názvem Galantní scéna v parku II – Procházka parkem ze sbírek Národní galerie Praha (inv. č. O 361). Dílo bylo navíc inspirací ke grafickému ztvárnění prostřednictvím Jana Jiřího Balzera. Zakoupeno bylo 6. července 1922 v Československu, od té doby až doposud se nacházelo v soukromé sbírce v Chicagu, USA. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. H. Seifertové.