Tato malba vypovídá o  svém tvůrci jako o  osobnosti s  mimořádným talentem, vztahem ke krajině a  vyzařuje chuť, se kterou tento umělec ze starého selského rodu maloval a vyjadřoval své bytostné sepjetí s českou přírodou. Navzdory možným afinitám s díly dalších Mařákových žáků, ať už to je Antonín Slavíček, nebo kupř. Ota Bubeníček, je nutno na tuto malbu nahlížet jako na zcela osobitou a autentickou. Zpodoben je zde na první pohled prostý výjev, ve kterém se ovšem autor musel vyrovnat se všemi základními úkoly nezbytnými pro dobrou krajinomalbu – věrně je tu zkonstruována celková morfologie krajiny, složená ze tří vyvážených plánů, zároveň jsou věrně zpodobněna oblaka, naznačená konkrétní políčka i detaily jednotlivých kvítků v popředí. Se stejným citem je zachycena i celá barevná škála, a to v harmonickém spojení s uvolněným malířským rukopisem, ke kterému Honsa dospěl nejspíše i díky svým poznávacím cestám po Evropě v druhé polovině roku 1911. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.