Tato půvabná, dosud neznámá autorova kompozice, vyzařující bezprostřední smyslnost, představuje Františka Kupku jako výjimečného znalce anatomie i  ženských proporcí. Zachycení ženského aktu, podobně jako kupř. květinové zátiší, je jedním z nejstarších malířských úkolů, který umělce po staletí fascinoval a  nutil ke studiu. Nejinak tomu bylo i u Františka Kupky, který byl v rámci české výtvarné tradice jedním z dovršitelů klasického cítění figury, kterou dokázal zachytit osobitě a s mistrnou dokonalostí. Kromě přirozeného talentu a citu pro figurální žánr načerpal Kupka v tomto směru zkušenosti i na akademiích v Praze a ve Vídni u Františka Sequense, resp. Augusta Eisenmengera. Nedlouho před vznikem představovaného díla na sebe mladý umělec upozornil jako figuralista námětem Posledního snu umírajícího Heina, zároveň se tehdy prosadil i jako zdatný portrétista vídeňské aristokracie. Roku 1895 vytvořil také obraz s názvem Stín, zachycující – podobně jako v našem případě – nahý ženský akt, jehož modelka se svou fyziognomií i účesem nápadně podobá dívce zachycené právě zde, na bílé kožešině. Rozdíl těchto dvou maleb tkví hlavně v  jejich výpovědi. Stín, především díky nápadné pozici rukou za zády dívky, je totiž námětem ryze narativním, historickým, nejspíše rozvíjejícím ještě tematiku Opuštěné z Rukopisu královedvorského, případně příběh spoutané Šárky z bájné dívčí války. Dívka sedící na kožešině však tento rámec opouští a klade mj. větší důraz na ryze senzuální kvality. Narativní složka, byť zobecněná, však nechybí ani zde. Dívka totiž zaujatě čte psaní, jehož milostný obsah ještě umocňuje její smyslná nahota. Za zmínku stojí i způsob provedení dívčiny pokožky. Použit je zde rukopis, kterého si můžeme povšimnout i  u  dalších Kupkových prací. Projevuje se především výraznou texturou tahů štětce, kladených vedle sebe a  vytvářejících šrafování, kterým jsou modelovány tělesné objemy. Srovnatelného postupu si můžeme dobře povšimnout kupř. na známém obraze Peníze ze sbírek Národní galerie Praha (inv. č. O 17459). Šťavnatost malířské ekvilibristiky je ještě umocněna měkkým způsobem zobrazení bílé kožešiny. Není pochyb o tom, že se jedná o  skutečný objev vysoké sběratelské přitažlivosti, který organicky zapadá do linie autorova překotného uměleckého vývoje, což dokládá jak umělecko-historická, tak restaurátorská analýza. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a PhDr. E. Havlovou. Přiložena restaurátorská zpráva ak. mal. Z. Grohmanové a odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit: „[…] Obraz dokládá, že raný Kupka ovládal mistrně akademickou malbu, ve které slavil velké úspěchy na nejrůznějších salonech již ve Vídni. Jde o sevřenou, intimní práci, rozvíjející motiv dvojího, souběžného osvětlení, představený na dívčím aktu, a vztah těla a kožešiny, dvou látek, jejichž těsné znázornění vedle sebe vyžadovalo vyspělý malířský um. […]“).