Komorní a  uvolněný akvarel Vlastimila Beneše diváka vtáhne do jednoho z autorových oblíbených motivů městských periferií, v nichž hledal kouzlo už od svého působení v rámci Skupiny 42. Cestu k civilistním tématům města a periferie si autor našel po expresivním období válečných let a mezi jeho zásadní náměty patřila právě hřiště – ať už lední, fotbalová, či právě tenisová. Fascinoval ho geometrický tvar hrací plochy, tak jako ho geometrie zajímala i v jiných námětech, navíc většinou lemovaný pitoreskními budovami v pozadí. Scény nikdy nezachycoval věrně a realisticky, ale obměňoval je dle vlastní fantazie a výtvarného cítění. Tenisové hřiště působí velice poutavě a přitažlivě, a to především díky osobitému, hravému a abstrahujícímu uchopení prostoru s  jistou dávkou vtipu, z Benešových vylidněných scén lze však rozeznat i silné romantické cítění a nostalgii. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Strnadlovou.