Portrétní malba světového kontextu zachycuje Karsova pařížského přítele, legendárního malíře Maurice Utrilla. Jiří Kars patřil k  velmi ceněným výtvarníkům okruhu pařížské školy, a to již za svého života. Do Francie přijel již v roce 1908 po studiích v Mnichově, kde se seznámil s řadou významných výtvarníků té doby, mimo jiné s Vasilijem Kandinským nebo Paulem Kleem, a v okruhu satirického časopisu Simplicissimus také s Julesem Pascinem, který mu společně s  Kleem doporučil, aby se vydal do Paříže. Po dvouletém studiu ve Španělsku, kde se mladý umělec seznamoval s uměním Goyovým a Velázquezovým a spřátelil se s Juanem Grisem, se vydal do Paříže. V Paříži již – až na období první světové války, kterou strávil jako nadporučík rakouské armády – zůstal. V roce 1922 se zde seznámil se Suzanne Valadonovou a  Mauricem Utrillem, který se stal jeho přítelem. V roce 1923 strávili společně léto na zámečku Segalas v Pyrenejích. V témže roce věnoval Utrillo Karsovi kresbu z kabaretu Lapin Agile a Kars mu za to později věnoval dva jeho portréty. První u klavíru (1923, dnes ve sbírkách Musée des Beaux-Arts de Lyon) a  druhý s  tužkou ruce – předloženou malbu. Vysokou sběratelskou hodnotu díla ještě akcentuje původní francouzská, stylově čistá adjustace. Jedná se o  zásadní dílo vysoké umělecké a  dokumentární hodnoty, pocházející z  významné pražské sbírky. Obraz byl opakovaně vystavován a reprodukován: Utrillo et les peintres de Montmartre, Charleroi, 1969 (nečíslováno); Kisling et son temps, Nice, 1973 (kat. č. 51); Montmartre et les ateliers du génie, Grand Palais, Paříž 1983 (str. 39), tato výstava byla reprízována v Tokiu v témže roce. Následovala účast obrazu na výstavách Modigliani a Montparnasse, Milán, 1988–1989; Utrillo et les peintres de Montmartre, Ósaka, Tokio, Kjóto, 1990 (kat.  č.  53); Jean Cocteau et ses amis artistes, Ixelles, 1991 (kat. č. 36); Paris, la joie de vivre, Jamanaši, Navio, Mijazaki, Hamamacu, Okajama, 1993 (kat.  č.  18, str.  28) a  La mystérieuse légende de l'Ecole de Paris a  Montparnasse, Aoste, 1994. To je jen výčet těch nejdůležitějších skupinových výstav. Obraz byl rovněž součástí Karsových retrospektiv: George Kars (1880–1945), Troyes, 1983; Jiří Kars, Galerie výtvarného umění v Chebu, 1997 (kat. č. 9). Reprodukci díla nalezneme i  v  nedávno vydané publikaci Anny Pravdové: Kars. Coubine. Eberl. École de Paris. 1918–1938, Praha 2022, str. 30 (kat. č. 12). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.