Lyricky a nesmírně ladně působící dílo Ležící žena v lázni s drapérií představuje charakteristickou ukázku mistrné mramorové práce Břetislava Bendy, významného českého akademického sochaře, jenž vzešel z  ateliérů Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Během svého života vytvořil rozsáhlé sochařské realizace, které můžeme dodnes spatřovat zejména v exteriérech, ať již se jednalo o alegorická témata, válečné náměty, či pomníky. Ač je jeho dílo zakotveno v novoklasicistní estetice, je považován za dovršitele Štursova secesního odkazu, a ve dvacátých letech se rovněž věnoval sociálnímu umění pod vlivem Otto Gutfreunda. K hlavním rysům Bendovy tvorby patří vrozený smysl pro požadavky a povahu materiálů. Tektonická preciznost práce s mramorem ukazuje na autorovo důkladné akademické vzdělání i znalost antické a klasicistní tvorby. Ležící žena v lázni s drapérií představuje dokonale promodelované ženské tělo, které – ač vyvedeno v kameni – působí něžně, až efemérně a vyvolává touhu po haptickém smyslovém vnímání díla. Ač se jedná o klasicistní téma ženy při koupeli, pohledová strana je podána neobvykle zezadu, čímž celku dodává na intimitě a něžnosti. Socha pochází z dramatického období druhé světové války a jako taková je dokladem autorova horoucího vyznání života v době tolik poznamenané smrtí. Jedná se o sběratelsky unikátní ukázku autorovy práce s  carrarským mramorem, která se na trhu objevuje jen velmi zřídka. Dílo pochází z pozůstalosti umělce a je černobíle reprodukováno v autorově monografii (J. Kotalík: Břetislav Benda. Přehled sochařovy tvorby, Praha 1982, kat. č. 54). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložen certifikát pravosti od dědiců autora.