Pozoruhodná práce vynikajícího českého krajináře Otakara Lebedy, jednoho z největších talentů Mařákova ateliéru na pražské Akademii, představuje dílo pouze jednadvacetileté, přesto po umělecké stránce již plně vyzrálé osobnosti. Spadá do období těsně následujícího po nejdelším z  jeho tří francouzských pobytů (od poloviny října 1897 do poloviny ledna roku následujícího), kdy se musel vrátit vzhledem k braneckým povinnostem – možnost věnovat se krajině byla ve velkoměstě minimální a  sám Lebeda toužil, aby jeho vojenská služba nebyla situována do Prahy, ale do jiných, pro krajinomalbu vhodnějších míst. Motivicky plně odkazuje k výtvarným projevům některých svých spolužáků, především pak k  plátnům Antonína Slavíčka, případně Antonína Hudečka, který sice přímým žákem Mařákovým nebyl, ale s jeho ateliérem byl v úzkém kontaktu. V  tomto konkrétním případě však Lebeda nepodlehl fascinaci repetitivní dekorativností řady holých jehličnanů, ale s mnohem větším důrazem na realismus konkrétního místa zvolil prostý průhled do vnitřku lesa. Právě v jeho bukových lesích můžeme pozorovat dále se rozvíjející inspiraci francouzským impresionismem, jež je možné chápat jako druhou fázi díla, následující po realismu vycházejícího ze školení u  Julia Mařáka – na první pohled je to zjevné ve volném dynamickém děleném rukopise, místy jakoby hněteném prsty namísto štětce, dále pak v živé barevnosti prostoupené všudypřítomným světlem. Jedná se o intenzivní období v Lebedově výtvarném vývoji, které se téhož roku projevilo i v jeho karlovarských obrazech, do jejichž tematiky i  provedení se asi nejvíce promítla pařížská zkušenost. V červnu roku 1898 se malíř přesunul na Šumavu, kde poblíž Českého Krumlova, na Kleti, pracoval v  bukových lesích. Víme, že zde vytvořil hned několik kompozic, některé byly později dokonce vystaveny na jeho posmrtné výstavě, dnes jsou však nezvěstné. Alespoň z reprodukcí známe obraz s označením V háji, publikovaný ve Zlaté Praze (ročník 28, 1910–1911, č.  41, str. 488) a též v autorově poslední monografii (V. Hulíková: Otakar Lebeda, 1877–1901, Národní galerie v Praze, 2009, obr. str.  128, kat.  č.  138), ke kterému je představovaný obraz nepochybně plenérovou studií. Již dobové recenze přikládaly kompozicím z Kleti velkou váhu. V katalogu posmrtné výstavy z roku 1901 obecně popisuje autor textu K. D. Mráz charakter Lebedových šumavských prací, jenž do velké míry platí i  pro představované plátno: „Delikátní ráz bukových hájů, z jichž půdy pokryté rezavým listím štíhlé šedě zelené kmeny stromů […] ty podány s uměleckou vervou a jistotou v obrazech […], kde pointilistická technika nemálo přispívá k vystižení sujetu.“ Překotný autorův vývoj, členěný v jednotlivých fázích spíše na týdny než na roky, propůjčuje představovanému dílu vysokou umělecko-historickou hodnotu a  neopomenutelné místo v  jeho malířském portfoliu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.