Suverénně řešené zátiší příznačným způsobem demonstruje výtvarné schopnosti břitkého karikaturisty, úspěšného malíře, ilustrátora a v neposlední řadě světoběžníka Antonína Pelce. Během druhé světové války Pelc uprchl z Francie přes Maroko a Martinik do USA, aby se po válce vrátil zpět do Československa coby uznávaný umělec a profesor na vysoké škole a navázal na postupy předválečné malby, vycházející z kubistických a fauvistických tradic. Jako tenká linka sjednocuje jeho výtvarnou dráhu lyrický kubismus, který posiloval jeho mimetickou vazbu na realitu, a dovolil mu rozvíjet možnosti hry s  texturami a  formami v  kompozici. To ostatně dokládá i předložená, velmi vyspělá práce, v které nás Pelc na jednu stranu uvádí do temnějšími barvami sevřeného interiéru, na druhou stranu v  jednotlivých předmětech využívá i  zářivých kombinací barev, a plátno tak získává na lehkosti a koloristické živosti. Větší formát umožnil naplno vyniknout rychlému štětcovému rukopisu, dodávajícímu dílu značnou výrazovou expresivitu, a obrysové linky ne náhodou odkazují na přímý vliv tvorby Emila Filly, se kterou byl Pelc obeznámen nejen z meziválečných členských výstav Mánesa. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a doc. T. Winterem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.