Vzácné dílo ojedinělé výpovědní hodnoty nám jedinečným způsobem přibližuje křehkost malířského výrazu Františka Muziky, stejně jako jeho citlivé vnímání světa a reakci na zásadní dějinné okamžiky. Válečný čas znamenal pro reprezentanty československé avantgardy z drtivé většiny pouhé přežívání na okraji legální existence, odsunutí do prostoru neoficiálního, zakázaného umění, nicméně mnoho z  nich i nadále udržovalo kontinuitu moderní tvorby za cenu nejrůznějších sankcí a hrozby totálního nasazení. Na počátku války se Muzika uchýlil převážně k  scenáristické tvorbě, která mu nabízela obživu a jistý způsob uměleckého vyžití, a po roce 1946 začal působit jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Rozhodl se ve své malířské tvorbě pokračovat novému režimu navzdory a čelit mu prostřednictvím imaginativního umění. V jeho tvorbě se začala objevovat mytologická témata jako alegorie k absurdní skutečnosti či touha po návratu k hodnotám a příběhům z dávné historie, trvalým a časem upevněným. Předložený, velice emotivní obraz je zajímavý jak po obsahové, tak i formální stránce. Vymyká se totiž tehdejší poválečné Muzikově tvorbě, neboť spíše navazuje na jeho starší soubory Kalvárií, avšak zároveň jako by hledal přesný slovník pro tehdejší vlastní autorovu uměleckou a lidskou situaci, kdy se nesměl prezentovat a  jeho připravovaná samostatná výstava byla zakázána. Muzika, pohybující se na pomezí alegorického symbolismu a  ovládající surrealistické tvarosloví, vytvořil obraz, jenž shrnoval jeho vlastní pocity nesvobody. Scéna, kterou dle jejího prvního majitele, malířova blízkého přítele profesora Františka Dvořáka, sám Muzika nazval Únor 1948, se odehrává v jakési až chiricovské krajině, rozdělené horizontem na dvě části – okrovou zemi a  blankytně modré nebe. Nachází se zde několik příznačných motivů – zadrátovaná oblaka, tenký protáhlý kříž s Kristovým rouchem a palmové ratolesti –, které dle autora symbolizují to, co Čechy jako národ v dalších desetiletích čekalo. Z  politických důvodů se Muzika tímto intimním obrazem nechtěl prezentovat a  dílo tak nebylo publikováno ani vystaveno, na rubu dokonce chybí signifikantní soupisové číslo. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Platí-li název Únor 1948, jde o obraz krajně osobní, který by v českém moderním malířství díky tomuto svému určení mohl mít důležité postavení i z hlediska kulturně historického. Zde by mohla tkvět i odpověď, proč by jej Muzika nesignoval. Učinil tak nejspíše z bezpečnostních důvodů. […]”).